Karel Hynek Mácha – Máj

Karel Hynek Mácha – Máj
Karel Hynek Mácha byl český básník, prozaik a dramatik. Byl také zakladatelem novodobé české poezie a představitelem českého romantismu. Studoval filozofii a práva a hrál v ochotnickém souboru Kajetánského divadla i v českých představeních Stavovského divadla. Nejprve psal německy, později česky (vliv Jungmanna). Umřel v pouhých 26 letech po zápalu plic.
Napsal cyklus próz Obrazy ze života mého (Márinka, Večer na Bezdězu), román Cikáni a čtyřdílný román Kat. Mezi nejslavnější Máchovo dílo patří báseň Máj. Z dalších jeho próz lze zmínit Pouť Krkonošskou, Návrat, Klášter sázavský a Sen. Mácha si rovněž vedl literární zápisník, deníky a psal také dopisy a právě z nich máme důležitý pramen o jeho životě.
Inspirací pro napsání Máje byly zážitky, které získal Mácha během pobytu u svého dlouholetého přítele Eduarda Hindla v Doksech u Máchova jezera. Mácha při návštěvě hradu Bezděz zjistil, že v tomto kraji byl nedávno popraven mladík Schiffner, jenž zabil svého vlastního otce, protože mu bránil v lásce. Vedle toho se do básně promítlo i romantické prostředí zdejší krajiny.
Máj byl vydán v dubnu 1836. Je to lyrickoepická báseň, ve které se mísí básnictví, lyrika, epika i drama. Pohybuje se na rozhraní lyriky a epiky – rámec zůstává epický podle staršího vzoru a děj je více lyrický. Odehrává se pravděpodobně někdy koncem 18. nebo začátkem 19. století v krajině pod Bezdězem u města Doksy.
Hlavní téma básně je příběh milenců Viléma a Jarmily, kteří na konci oba tragicky zemřou. Vilém zabije svůdce Jarmily (svého otce, kterého nezná, protože v mládí odešel z domova). Za to je zatčen a popraven. Jarmila spáchá sebevraždu skokem do jezera. Vinu Vilém nepřisuzuje sobě nýbrž společnosti a otci. Noc před popravou má myšlenky dokonce tak temné, že když se svěří svému strážnému, tak ten už do smrti nepromluví. Vedlejším tématem je v závěrečné části téma poutníka, se kterým se autor ztotožňuje. Hlavní myšlenkou je úvaha nad smyslem života. Autor do básně vložil svoji rozervanost, obviňuje společnost.
Kompozice díla je chronologická, ale také retrospektivní (ve vzpomínkových pasážích). Na začátku je věnování. Báseň se dělí do čtyř zpěvů a 2 intermezz.
- 1. Zpěv – motiv májové přírody, lásky, skok Jarmily do jezera
- 2. Zpěv – věčnost přírody a blížící se konec Vilémova života, Vilém ve vězení
- 1. Intermezzo – půlnoční popraviště
- 3. Zpěv – poprava Viléma a jeho vyznání lásky k rodné zemi
- 2. Intermezzo – nářek Vilémových druhů
- 4. Zpěv – zamyšlení nad tragikou lidského života, objevuje se poutník
Mácha používá epiteton (zelené jezero, bělavé páry), přirovnání (co slzy lásky), metaforu (bledá tvář luny), personifikaci (jezero zvučelo tajný bol), metonymii (hrdliččin zval ku lásce hlas), oxymóron (mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón), apostrofu (vy truchlenci, jenž dalekosáhlým během svým). Časté opakování slov jako je láska, máj apod. Autor používá spisovnou češtinu, objevují se zde archaismy, knižní výrazy a dílo je psáno básnickým jazykem. Používá jambický rytmus a obkročný rým. Objevují se zde také zvukové prostředky jako je eufonie (libozvučnost), onomatopoie (zvukomalebnost – řinčení řetězů). Styl je vyprávěcí, popisný, vyskytuje se zde také přímá řeč, monolog i dialog.
Mezi hlavní postavy patří Vilém – loupežník, za smrt otce se necítí být vinný, dochází k závěru, že po smrti jej nic nečeká. Jarmila – krásná, mladá dívka, spáchá sebevraždu. Hynek – otec Viléma. Poutník – objevuje se na konci básně, autor se s ním ztotožňuje, mluví sám o sobě, o mládí.
Máchův Máj zapadá do třetí etapy národního obrození a obsahuje charakteristické znaky světového romantismu (subjektivismus, tvůrčí fantazie, smysl pro obraznost, motiv nešťastné lásky a smrti, hlavní hrdina = vyvrhel společnosti, děj se odehrává v bizardním světě většinou za soumraku, hlavní hrdina spáchá zločin z vášně …). Romantismus vznikl po francouzské revoluci v roce 1789, kdy lidé ztratili ideály, začaly vznikat nesouhlasy a nespokojenost. Začali mít pocit osamění a začali klást větší důraz na city a fantazii. V Českých zemích proběhl romantismus ve 30. a 40. léta 19. století.
Mezi představitele romantismu patří například George Gordon Byron (Child Haroldova pouť, Džaur, Lara, Korzár), Percy Bysshe Shelley (odpoutaný Prometheus), A.S.Puškin (Kapitánská dcerka, Boris Godunov, Piková dáma), Viktor Hugo (bídníci, Chrám Matky boží v Paříži), Alexandr Dumas (Hrabě Monte Christo, Tři mušketýři).
V třetí fázi národního obrození (30. - 50. Léta 19. Století) došlo k revolucím na různých místech v Evropě. Hlavním úkolem literatury se stala výchova k vlastenectví. Byl vytvořen první politický obrozenecký program tzv. austroslavismus (Palacký) = idea sjednocení Slovanů v rámci jednoho státu. V 50. letech byly revoluce poraženy, v Čechách nastal Bachovský absolutismus, bylo zrušeno poddanství a začalo období realismu. Mezi Máchovy současníky tak patřil Josef Kajetán Tyl (Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, Strakonický dudák aneb hody divých žen), Karel Jaromír Erben (Kytice z pověstí národních, Prostonárodní české písně a říkadla), Karel Sabina a Josef Václav Frič.
Máj byl zprvu odsouzen kvůli tomu, že nebyl vlastenecký a objevovaly se v něm myšlenky o smrti. Vadilo jim téma sebevraždy, otcovraždy a napodobování Byrona. Vymykal se z národního obrození. Nejvíce jej kritizovat J.K.Tyl, dále pak Palacký, Jungmann, Čelakovský a Kollár. Přihlásila se k němu až generace Májovců (1858), která vydala Almanach Máj. Máj byl roku 2008 zfilmován režisérem Františkem Antonínem Brabcem.
• Dílo: Cyklus próz Obrazy ze života mého (Márinka, Večer na Bezdězu), román Cikáni a čtyřdílný román Kat, báseň Máj. Prózy - Pouť Krkonošská, Návrat, Klášter sázavský a Sen. Vedl si zápisník, deník a psal také dopisy.
• Inspirace – zážitky, které získal Mácha během pobytu u svého dlouholetého přítele Eduarda Hindla v Doksech u Máchova jezera.
• Datum vydání – duben 1836
• Literární druh – lyricko-epický
• Literární žánr – báseň
• Místo děje – krajina pod Bezdězem u města Doksy
• Čas děje – pravděpodobně konec 18. nebo začátek 19. století
• Kompozice – chronologická, retrospektivní (ve vzpomínkových pasážích). Na začátku je věnování. Báseň se dělí do čtyř zpěvů a 2 intermezz.
• Vypravěč - Hynek, v posledním zpěvu mění třetí osobu za první (er-forma → ich-forma)
• Jazykové prostředky –epiteton (zelené jezero, bělavé páry), přirovnání (co slzy lásky), metafora (bledá tvář luny), personifikace (jezero zvučelo tajný bol), metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas), oxymóron (mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón), apostrofa (vy truchlenci, jenž dalekosáhlým během svým). Časté opakování slov jako je láska, máj apod. Autor používá spisovnou češtinu, objevují se zde archaismy, knižní výrazy a dílo je psáno básnickým jazykem. Objevují se zde také zvukové prostředky jako je eufonie (libozvučnost), onomatopoie (zvukomalebnost – řinčení řetězů).
• Syntaktické prostředky – přímá řeč, monolog i dialog. Používá jambický rytmus a obkročný rým.
• Styl (slohový postup) – vyprávěcí, popisný