Karel Jaromír Erben - Kytice

Karel Jaromír Erben
Kytice

• autor: Karel Jaromír Erben
dílo: Kytice
literární žánr: lyricko-epický
typ díla: balady
doba vzniku/1.vydání: 1853/1861 doplněné vydání

• Obsah díla:
Tato sbírka básní se skládá z 13 balad a ze závěrečné Věškyně, která je odlišná od ostatních básní jak obsahově tak i žánrově.
Na podrobný popis jsem si vybrala čtvrtou baladu jménem Polednice. Polednice je tragická báseň, která vypráví příběh matky a jejího dítěte. Příběh začíná ve světnici, kde žije matka, otec a malé dítě. Daný den je chlapeček velmi rozmrzelý a nechce si s ničím hrát, jenom chce být s matkou, která ale musí pracovat. Matka na něj křičí a vyhrožuje mu, že na něj zavolá Polednici. I když to nemyslela vážně, Polednice opravdu přišla. Chtěla si vzít dítě, pro které ji matka volala, ale matka se zalekla a nechtěla jí dítě dát. Tiskne ho k sobě velmi silně, takže Polednice nakonec odejde. Chvíli na to přichází otec domů a najde ve světnici matku s dítětem v náručí. Matku, která omdlela, ještě vzbudí, ale dítě v její náruči je mrtvé. Matka ho uškrtila, když ho bránila před Polednicí.

• Karel Jaromír Erben a okolnosti vzniku díla:
Karel Jaromír Erben (1811-1870) byl jedním z nejvýznamnějších romantických spisovatelů a básníků. Byl ale také historikem, překladatelem, právníkem a sběratelem českých lidových písní a pohádek.
Ve své profesi spisovatele se často setkával s jinými osobnostmi jako například Karlem Hynkem Máchou, Františkem Palackým nebo Martinem Hattalou.
K jeho nejvýznamnějším dílům patří právě Kytice z pověstí národních, Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních a Prostonárodní české písně a říkadla.

• Role knihy v literárně-historickém kontextu:
Kytice je inspirovaná lidovými tradicemi. Je to dílo romantické, přičemž romantické rysy se projevují v každé z balad. Na konci díla jsou připojeny poznámky, které obsahují různé informace o původu a jiných variantách příběhů. Většina z básní se odehrává na nejednoznačném místě, jako například les, chalupa a podobně.
Zajímavostí je, že hlavní roli v příbězích hrají většinou ženy a to v různých situacích – mrtvá matka, milující matka například z Polednice, nevlastní matka, týraná dcera atd. V různých situacích autor řeší různé problémy většinou spojené se sociálními otázky. Nejvíce ho zajímají otázky viny a trestu. Hlavní hrdinové jsou většinou bezmocní proti silám, které na ně působí.
Toto dílo také inspirovalo další umělce k jejich činnosti. Za zamínku stojí například symfonické básně Antonína Dvořáka, mezi které patří Vodník, Zlatý kolovrat, Holouběk a další.
Sbírka poprvé vyšla roku 1853 a skládala se z 12 balad. O osm let později k nim byla přidáne ještě balada Lilie.

• Ukázka:
U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
"Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!
Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření
pro tebe, ty zlobo, ty!

Mlč! Hle husar a kočárek —
hrej si! — tu máš kohouta!"
Než kohout, vůz i husárek
bouch, bác! letí do kouta.

A zas do hrozného křiku —
"I bodejž tě sršeň sám —!
Že na tebe, nezvedníku,
Polednici zavolám!

Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho, zlostníka!" —
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.

Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas — vichřice podoba!

"Dej sem dítě!" —
odpusť hříchy hříšnici!"
Divže smrt jí neovane,
ejhle tuť — Polednici!
(…)
(ERBEN, Karel Jaromír. Kytice z pověstí národních. str. 63)

• Charakteristika jedné postavy – autor sám:
Vzhledem k poměrně chmurnému nádechu celé sbírky lze předpokládat, že se Karel Jaromír Erben necítil příliš optimisticky. Toto dílo je pravděpodobně ovlivněno spory s Martinem Hattalou, které Erbena velmi vyčerpávaly a to natolik, že přispěly ke zhoršení jeho zdravotního stavu.
Námět autor čerpal v lidových povídkách a tradicích. Právě v ústní lidové slovesnosti hledal odraz starých náboženských mýtů.

Karel Jaromír Erben - Kytice
ZAŘAZENÍ AUTORA:
• 3. etapa národního obrození: 30. - 50. léta 19. století; vrchol romantismu, biedermeier (idyličnost, pohoda, klid rodinného prostředí), počátek realismu
• hlavním úkolem literatury byla výchova k vlastenectví
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA KNIHY:
Literární druh: lyrickoepická skladba
Literární žánr: balada - objevují se znaky pohádky (Zlatý kolovrat), pověsti (Věštkyně), legendy (Záhořovo lože)
Literární forma: poezie
TÉMA KNIHY:
Balady mají vyhrocený děj, vyplývající z nějakého hrůzného činu, jehož se někdo dopustil.
KOMPOZICE KNIHY:
• 13 balad (původně 12)
o básně s tragickým koncem
o většinou psány formou dialogů
o Kytice je stěžejní a další na ni navazují, jako květy
• ke sbírce patří i Erbenovy poznámky (tzv. Poznamenání), ze kterých čerpal, a 14 krátkých Písní
• v původní sestavě dvanácti básní, jejichž děj se odehrává na venkově, vyniká důmyslné řazení - balady jsou postaveny tak, aby byly zrcadlově shodné určitými vlastnostmi (první s poslední, druhá s předposlední...):
o Kytice a Věštkyně - dávají naději a víru v lepší budoucnost vlastencům
o Polednice a Vodník - záporná role nadpřirozených postav
o Poklad a Dceřina kletba - narušení vztahu mezi matkou a dítětem
o Svatební košile a Vrba - přeměna člověka (oživlá mrtvola milence a žena převtělená ve vrbu)
o Zlatý kolovrat (pohádka) a Záhořovo lože (legenda) - vina, pokání, konečné vykoupení
o Štědrý den a Holoubek - kontrasty, jako je štěstí se smutkem nebo láska se smrtí
o Lilie - 13. báseň, nikam se nehodí
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:
• básnické prostředky: elipsa, anafora, epanastrofa, inverze, epiteton konstanc, eufemismus (již na něm roste trávníček), apostrofa (Maria, panno přemocná), metafora, epizeuxis, zvukomalba, personifikace, živé dialogy a popisy postav i prostředí, které zde nahrazují romantické prvky; in medias res (skočit do děje bez nějakého velkého úvodu, bez určení místa a času - Svatební košile)
• k napětí slouží: úsporný jazyk, velice krátké věty, neslovesné věty
• citoslovce místo sloves, přímá řeč
• básně jsou psány gnomickým veršem, pro který je typická krátkost a hutnost
• balady jsou snadno zapamatovatelné díky pravidelné rytmizaci a rýmování
ČASOVÉ ZAŘAZENÍ A PROSTŘEDÍ DĚJE:
Čas není určen - je cyklický
Místo - často vesnice, chalupa, les, jezero, ...
ZÁKLADNÍ DĚJOVÁ LINIE PŘÍBĚHU:
První a první odzadu (tj. poslední)
Kytice a Věštkyně - upomínají na lidovou tvorbu a poezii
• Kytice
Matka zemře, děti pláčou na hrobě, tak se vtělí do květiny - mateřídoušky. Matka představuje vlast, děti národ.
• Věštkyně
Skládá se z úryvků šesti lidových pověstí o české zemi. O Libuši, jež pošle pro Přemysla Oráče a na zem dopadne hlad, dokud on nedoorá své pole. O Libuši, která věští založení Prahy a položí svého prvorozeného syna do vody, než nastanou dobré časy. O Karlu IV. a kolébce. O kostelu se zlatým zvonem, který se zaryje do země, dokud se neobnoví ctnosti, láska, víra a naděje. O tom, že by se Češi měli sjednotit k jednomu náboženství. O půlce sochy, která by potřebovala hlavu (rozum) a srdce, aby bylo dobře.
Druhá a druhá odzadu (tj. předposlední)
Poklad a Dceřina kletba - o porušení vztahu matka-dítě
• Poklad
Vdova s dítětem jde na Velký pátek do kostela a cestou narazí na otevřenou skálu, v níž je síň plná pokladů. Matka tak položí dítě a běží domů se stříbrem, pak se vrací, bere zlato. Když doběhne domů, zjistí, že se poklad změnil v kamení a hlínu. Skála mezitím zmizela s pokladem i dítětem. Další rok opět na Velký pátek se skála zase otevírá a matka nalézá své dítě. Bere si ho a nic nedbá pokladu.
• Dceřina kletba
Dívka říká, že zabila holoubátko, dítě a od žalu jí může pomoci jen oprátka. Přitom proklíná svého milého i svou matku, že za její neštěstí mohou oni.
Třetí a třetí odzadu
Svatební košile a Vrba (v novém vydání je namísto Vrby Lilie, která se ale do komponovanosti nepočítá) - téma přeměny člověka
• Svatební košile
Osamělá dívka se modlí k panně Marii a myslí na svého milého, jenž už dávno odešel do války a pro něhož tkala košile. Tu se on objevuje za oknem a nabádá ji, ať s ním jde pryč. Dívka poslechne a letí s ním. Cestou odhazuje modlicí knížky, růženec a křížek po matce. U hřbitova pochopí, co se na ni chystá a lstí donutí upíra skočit přes zeď prvního. Sama se mezitím schová v márnici. Pak ona i upír přesvědčují umrlce a nakonec kokrhá kohout a tím je zachráněna.
• Vrba
Pán se ptá své paní, jak je možné, že je ve dne zdráva, ale v noci jako mrtvá. Řekne mu, ať se tím nezabývá, že je jí to souzeno. Pán neposlechne, jde za babkou, jež mu řekne, že paní se v noci vtěluje do vrby. To se pánovi nelíbí a vrbu skácí. Tím zemře i jeho žena a ze syna je sirotek. Nakonec z vrby udělá kolébku, z jejíchž větví si chlapec bude dělat píšťalky a tak rozprávět s maminkou.
• Lilie
Dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, ale v lese. Tam na jejím hrobě vykvetla lilie, která v lidech vzbuzovala touhu. Místní pán ji objevil, když na honu chtěl skolit laň. Dal ji přenést do své zahrady. Tam zjistí, že lilie v noci chodí po sadě a mluví, bojí se světla. Nabídne jí ochranu, když se za něj vdá. Dá mu i syna. Pán však musí do boje a opatrovnicí určuje svoji matku. Tak pravidla nedodržuje, a když se pán vrací, je lilie i dítě mrtvé. Matce nakonec přeje to samé.
Čtvrtá a čtvrtá odzadu
Polednice a Vodník - nadpřirozené bytosti zasahují do lidských vztahů
• Polednice
Dítě zlobí, neposlouchá matku, která vaří otci oběd. Ta mu vyhrožuje a volá polednici, jež opravdu přichází. Matka dítě brání. Otec, jenž vzápětí přijde, je křísí, ale dítě je již po smrti.
• Vodník
Dcera i přes matčiny námitky jde prát šátky do rybníka, propadne se pod ní lávka a dostává se do vodníkova světa. Stává se nedobrovolně jeho ženou a má s ním i syna, její jediné potěšení. Nakonec ho přemluví, aby ji pustil naposledy se rozloučit s matkou. Dovolí jí to od klekání do klekání a nesmí nikoho objímat. Matka nechce dceru pustit, schovají se proto v komoře. Přichází vodních, chce večeři, rozestlat, pak nakrmit dítě. Matka dceru nepouští a říká mu, ať dítě přinese. To on udělá, ale utrhne mu hlavu.
Pátá a pátá odzadu
Zlatý kolovrat a Záhořovo lože - téma viny, vykoupení, pokání
• Zlatý kolovrat
Pán se zastaví v chaloupce a zamiluje se do prosté Dory a chce si ji vzít. Její nevlastní matka mu chce ale provdat druhou dceru, proto společně cestou v lese Doru zabijí, odeberou jí nohy, ruce a oči. Král nepozná rozdíl, vezme si druhou dceru. Odjíždí do boje. Mezitím stařeček v lese nachází tělo a posílá své páže do zámku prodávat zlatý kolovrat, přeslici a kuželíček za nohy, ruce a oči. Ty připojí k tělu, Dora ožije. Když chce sestra pánovi něco upříst, kolovrátek mu prozradí celý příběh. Pán Doru najde a vezme si ji. Matce a sestře udělá to, co ony Doře.
• Záhořovo lože
Otec upsal syna ďáblu a ten se vydává do pekla získat listinu zpět. Cestou potká Záhoře, jenž ho chce zabít (jako spoustu jiných poutníků), ale nakonec se domluví, že ho nechá, když se pak chlapec vrátí a poví mu, jak to v pekle vypadá. Za rok se chlapec vrací a vypráví, že Satan nakázal pod pohrůžkou křížem listinu vydat, ďábel však neposlechl, ani pod výhrůžkou mučení pekelnou koupelí a železnou pannou. Až při výhrůžce Záhořovým ložem blánu vydal. Záhoř se zděsí a poutník mu poradí, aby se kál a modlil, dokud se k němu nevrátí. Také zarazí jeho zabijácký kyj do skály. Za devadesát let se poutník vrací jako biskup se svým pomocníkem. Chce se občerstvit, a pomocník najde růst za skály krásnou jabloň, vedle stojící pařez zakazuje mu utrhnout jablko, neb ji nesázel. Když strom uvidí biskup, může utrhnout, protože vyrostl ze zaraženého kyje. Šťastně se shledá se Záhořem - mluvícím pařezem a pak oba v klidu zemřou a jejich duše se promění v holubice.
Šestá a šestá odzadu (tj. prostřední)
Štědrý den a Holoubek - téma lásky a smrti
• Štědrý den
Dívky Marie a Hana v adventu předou len a jdou se podívat na jezero. Když vysekají díru, má se jim zjevit ženich. Haně se zjeví myslivec Václav, Marii však jen kostel, svíce, rakev. Do roka se Hana vdá a Marie zemře. O dalším adventu předoucí dívky radši nechtějí znát, co je čeká.
• Holoubek
Mladá žena jde okolo hřbitova a pláče, neboť jí zemřel manžel. Potká však nového muže, pro starého truchlí sotva tři dny a za měsíc se vdává. Nad hrobem manžela vyroste dub a na něm sedává bílý holoubek. Ten ženě jdoucí okolo zpívá pravdu, že manžela otrávila. Ta to neunese a utopí se v řece. Je pochována u břehu bez pořádného hrobu.
SROVNÁNÍ:
Zpracování Kytice má mnoho podob. Například v 70. letech 20. století byla úspěšně zpracována Jiřím Suchým z divadla Semafor a roku 2000 vznikla její filmová podoba prostřednictvím kameramana a režiséra F.A.Brabce (zpracováno sedm básní).
PŘIJETÍ DÍLA:
To, že Erben napsal dílo dodnes známé nejen v literárních podobách, dokazuje, že bylo zcela nadčasové.