William Shakespeare - Romeo a Julie

Kniha čtvrtá:

William Shakespeare
Romeo a Julie

• autor: William Shakespeare
dílo: Romeo a Julie
literární žánr: drama
typ díla: tragédie
doba vzniku: 1595
překladatel: Erik Adolf Saudek

• O knize:
Ve Veroně žijí dva znepřátelené rody - Montekové a Kapuleti. Kapuleti pořádají ples, na který se dostane Romeo a jeho přátelé. Původním důvodem této návštěvy byla Romeova nenaplněná láska k Rosalindě, veronské dívce, která měla ples navštívit. Romeo zde ale poprvé uvidí Julii. Oba se do sebe zamilují na první pohled. Ještě ten večer Julii pod balkonem vyzná lásku. Problémem jejich lásky ovšem je jak jejich původ, tak i Juliino zasnoubení s Paridem. Tuto překážku zdánlivě překonají svou tajnou svatbou. Jejich podporou se stane kněz Vavřinec.
Ještě ten samý večer se strhne potyčka mezi Kapulety a Monteky. Juliin bratranec Tybalt nejprve zabije Romeova přítele Merkucia a následně Romeo pomstí přítelovu smrt. Trestem se Romeovi stane vyhnanství. Julie je zoufalá a hrozí jí sňatek s Paridem. Vavřinec chce oběma mladým milencům pomoci, a proto Julii navrhne určité řešení.
Julie tedy vypije nápoj, po kterém bude vypadat několik hodin, že je mrtvá. Romeovi o tomto stavu má říci posel a poté mají milenci společně uprchnout a žít šťastně až navěky. Posel ovšem Romea už nezastihne. Ten se o Juliině „smrti“ dozví o chvíli dřív. Romeo jde tedy do hrobky Kapuletů a rozhodne se skoncovat svůj život, který bez Julie postrádal jakýkoli smysl. Cestu mu zahradí Paris, kterého nakonec ale Romeo probodne mečem. Romeo pak polkne jed a ihned podlehne. Julie se v tu chvíli vzbudí a uvidí vedle sebe svou mrtvou lásku. Vezme jeho dýku a probodne se. Po této smutné události dojde oběma znesvářeným rodinám absurudita jejich sporu a rozhodnou se uzavřít mír nad mrtvolami svých dětí. Částečnou útěchou po tragickém konci může být pouze pohřbení Romea a Julie do jedné hrobky.

• William Shakespeare a okolnosti vzniku díla:
William Shakespeare (asi 23.4. 1564 – 23. dubna 1616) byl významný anglický básník a dramatik. Ve své době byl klíčovou postavou evropského dramatu. Obvykle je považován za anglického národního básníka. Jeho autorství není stoprocentně jisté, ale je mu připsaných 37 dochovaných divadelních her, 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších děl. Jeho hry byly přeloženy do různých jazyků. Kromě tvorby dramat a komedií se věnoval i herectví. Zpočátku psal hlavně komedie, později také historické hry, což byly žánry, které Shakespeare vyzdvihl na vrchol tehdejšího umění. Od roku 1598 byly v rychlém sledu uveřejňovány v tištěné podobě převážně jeho tragédie, včetně slavných her jako jsou Hamlet, Král Lear a Macbeth. Při psaní příběhu Romea a Julie vycházel Shakespeare z básně anglického básníka Arthura Brookea a také ze všeobecně známé látky o dvou milencích, která byla zpracována již ve Starověkem Řecku.
Dílo se dočkalo mnoha filmových adaptací – roku 1954 v režii Renata Castellaniho, nejznámější adaptace je z roku 1968 v režii Franca Zeffirelliho a moderní verze je z roku 1996 v režii Baze Luhrmanna.

• Charakteristika jedné postavy – Julie:
Poměrně zajímavá informace ohledně postavy Julie se týká jejího věku. Je jí pouhých 14 let. Během chvíle se jí mění celý její dosavadní život naruby. Z malé dívky se najednou stává žena, která ví, co chce. Celá tato rychlá proměna byla způsobena vzplanutím lásky mezi ní a Romeem. Je to až neuvěřitelné, že na začátku příběhu byla malá Julie a na konci žena jménem Julie, která byla schopná a také ochotná obětovat i svůj život pro někoho, koho milovala. Je až neuvěřitelné, co dívka, mladší než já, byla schopna obětovat pro lásku a pro svého milovaného.

William Shakespeare – Romeo a Julie:

William Shakespeare patří mezi nejvýznamnější anglické dramatiky, byl to vrcholný umělecký představitel evropského humanismu a pozdní renesance. Narodil se ve městečku Stratford nad Avonou ve střední Anglii pravděpodobně v roce 1564. Byl nejmladším ze tří sourozenců. O jeho mládí se nedochovaly žádné dokumenty, a proto je toto období jeho života vykládáno na základě hypotéz. Zdokumentován je pouze jeho sňatek s Annou Hathawayovou a narození jejich dvojčat (Hamnet a Judith), z nichž zemřel syn Hamnet. Působil v Londýně jako herec a spisovatel a stal se spolumajitelem a dramatikem vynikající londýnské divadelní společnosti Služebníků lorda komořího, která od roku 1599 hrála v nové aréně The Globe. V roce 1613 aréna The Globe vyhořela a tím se symbolicky a vlastně i prakticky ukončila Shakespearova dramatická kariéra. Shakespeare zemřel 23. 4. 1616 v rodném Stratfordu nad Avonou.
Shakespeare psal historické hry, tragédie a komedie. Mezi jeho historické hry patří Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Jindřich VII., Král Jan, Richard II. a Richard III. Mezi jeho komedie řadíme Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový a Zkrocení zlé ženy. Nejznámější jsou Shakespearovy tragédie Hamlet, Julius Caesar, Král Lear, Macbeth, Othello a Romeo a Julie (1595).
Pro jeho dramata je typická neomezenost lásky, času a místa, zobrazení pozemského života, kladné i záporné vlastnosti lidí, střídání veršů s prózou a spletitý děj. Příčinou tragédii je lidská vášeň. Ženy v Shakespearových dramatech rozhodují o svém životě samostatně, jsou ideálem krásy, cílevědomé a ctižádostivé (znak renesance). V komediích je častá záměna osob a situační komika.
Při psaní příběhu vycházel Shakespeare z básně anglického básníka Arthura Brookea. Romeo a Julie je drama a řadí se mezi literární druh tragédie. Celý děj se odehrává v severoitalském městě Verona v 16. Století.
Hlavní téma je nešťastný osud dvou milenců, pocházejících ze znepřátelených rodů. Hlavní myšlenka díla je poukázání na to, aby mladí lidé bojovali (stejně jako Romeo a Julie) o své právo na lásku, štěstí a právo rozhodovat o svém vlastním osudu. Motivy jsou láska, vdavky, válka dvou rodů, spor.
Kompozice celého díla je chronologická a člení se na prolog (ve formě sonetu) a pět dějství. Celý příběh je psán pětistopým jambickým veršem. Problém proto nastává při překladu jeho děl do češtiny. Jambický verš se v češtině nedá příliš využít, protože po zvukové stránce tu není shoda. Autor využívá gradaci i retardaci (dlouhé dialogy) = dějové napětí.
- Úvod – střet rodu Monteků a Kapuletů
- Zápletka – Romeo se zamilovává do Julie, poznávají se, Julie si má brát někoho jiného
- Vyvrcholení – Julie je pohřbena, i když stále žije, Romeo si pro ní má přijet
- Zvrat – Romeo se zabíjí, protože si myslí, že je Julie mrtvá, kvůli čemuž se pak zabije Julie
- Závěr, katastrofa – smrt obou milenců v konečném důsledku, usmíření obou rodů
Dílo je psáno ve verších, Shakespeare používá starý básnický jazyk, nechybí v něm však ani prostá a hovorná mluva (Juliina chůva). Používá eufonie (libozvuk) - Tak si myslím, že ode mne si snad dá říct- ba víc: jsem si jist, stylově zabarvená slova, archaismy - zašveholil, eufemismy – ztepilé nožce, metafory - Popadni už jednou ten svůj kord za uši! Používá věty jednoduché i souvětí, často se v díle vyskytují věty tázací a zvolací. Autor je v pozici vypravěče. Styl je vyprávěcí s použitím dialogů.
Mezi hlavní postavy patří Romeo – mladý, citlivý romantik z rodu Monteků, zamilovaný do Julie, smělý, unáhlený. Julie – krásná, mladá, odvážná, obětavá, dcera Kapuletova. Chůva – dobrosrdečná, upovídaná. Bratr Vavřinec – františkán, moudrý, dobrosrdečný. Paris – mladý šlechtic, umírá pro Julii. Tybalt – výbušný, zákeřný, nenávidí Monteky.
Autora řadíme do renesance. Renesance je epocha zhruba 14. -16. Století. Kolébkou renesance je Itálie. Je to myšlenkový směr označující snahu o obrození společnosti na základě antických ideálů. Důraz je kladen na poznání a vzdělání. K tomuto období se váže také pojem humanismus (myšlenkový směr, který zdůrazňuje svobodný rozvoj lidské osobnosti) a reformace (cílem tohoto hnutí bylo přetvářet římskokatolickou církev).
Mezi jeho současníky řadíme v Anglii Geoffreye Chancera (Cantenburské povídky), v Itálii Dante Alighieryho (Božská komedie), Francesca Petrarcu (Sto sonetů Lauře), Giovanni Boccaccia (Dekameron), ve Francii Francoise Villona (Malý testament, Velký testament, Balada protikladů) a Francoise Rebelaise (Gargantua a Pentagruel). Ve Španělsku Miguela de Cervanta (Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha).
Mnoho autorů využilo z tohoto díla některé motivy, jedním z nich byl například český autor Jan Otčenášek při zpracování novely Romeo, Julie a tma roku 1958. Dílo Romeo a Julie bylo filmově zpracováno roku 1968 a 1996. Dále se tato hra hraje ve spoustě divadlech. Například Husa na provázku, Národní divadlo Brno, Národní divadlo Praha atd.
• Dílo: historické hry - Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Jindřich VII., Král Jan, Richard II. a Richard III. Komedie - Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový a Zkrocení zlé ženy. Tragédie - Hamlet, Julius Caesar, Král Lear, Macbeth, Othello a Romeo a Julie (1595).
• Inspirace – básně anglického básníka Arthura Brookea
• Literární druh – drama
• Literární žánr – tragédie
• Místo děje – severoitalské město Verona
• Čas děje – 16. století
• Kompozice – chronologická, člení se na prolog a pět dějství. Pětistopý jambický verš.
• Vypravěč - neúčastněný
• Jazykové prostředky – eufonie, epifora (však Romeo, Romeo nikoli: je vyhnán), stylově zabarvená slova, archaismy. Pojmenování – antiteze (tak pozdě máme, že už je skoro brzy), epiteton (spící slunce), oxymóron (a v hrobě bude pokoj), synekdocha (v minutě je mnoho dnů), eufemismus (ztepilé nože), metafora (popadni už jednou ten svůj kord za uši), personifikace (štěstí se na tě hrne).
• Syntaktické prostředky – psáno ve verších, jednoduché věty, ale i souvětí. Věty jednočlenné i dvojčlenné. Častý výskyt tázacích a zvolacích vět. Dialogy.
• Styl (slohový postup) – vyprávěcí s použitím dialogů