John Steinbeck - O myších a lidech

O myších a lidech
John Steinbeck

• autor: John Steinbeck
dílo: O myších a lidech
literární žánr: epika
typ díla: novela
doba vzniku/1. vydání: 1965
překladatel: Vladimír Vendyš

• Obsah díla:
George Milton a Lennie Small se nechávají najmout na práci na farmě v salinanském údolí. Je to nerozlučná, avšak poněkud bizardní dvojice. George má k Lenniemu otcovský vztah, ochraňuje ho před cizími lidmi, plnými zloby a pohoršení.
Lennie je slabomyslný, ale dobrotivý člověk, obdařený velkou fyzickou silou, ale trpí zvláštní úchylkou – nachází zálibu v hlazení hebkých věcí. Ta už před časem způsobila oběma nepříjemnosti (z dřívějšího působiště museli odejít, protože byla na Lennieho podána žaloba za znásilnění). Jeho snem je starat se o králíky. George mu vypráví, že až si našetří dost peněz, budou mít své malé hospodářství. Budou chovat zvířata a pěstovat rostliny a Lennie bude mít na starosti králíky. Na ranči pracují a seznamují se s místními zaměstnanci a obyvateli. Lennie má přikázáno mlčet, aby si nikdo nevšiml, že je hloupý. Správcův syn Curly je namyšlený a zlý a vyvolává konflikty. Vyprovokuje Lennieho, aby sevřel jeho pěst a Lennie mu omylem rozdrtí ruku, neboť Lennie neumí ovládat svou sílu.
Curlyho žena chodí flirtovat se zaměstnanci. Lenniemu je zakázáno se s Curlyho manželkou bavit, aby zase něco nezpůsobil. Na farmě se narodila štěňata a Lennie za nimi chodí do maštale, protože je rád hladí. Protože nezná svou sílu, jedno štěně nechtěně zabije. Za Lenniem přijde Curlyho žena. Vypráví mu, že také ráda hladí jemné věci, nejradši ale své vlasy. Nabídne Lenniemu, aby si je také pohladil. Lennie to udělá, ale příliš jí cuchá vlasy a Curlyho žena křičí. Lennie se bojí, aby George neuslyšel křik (má strach, že mu George nedovolí hlídat králíky, když bude dělat problémy), a proto zacpe Curlyho ženě pusu a omylem jí zlomí vaz. Když ostatní najdou mrtvé tělo Curlyho manželky, dojde jim, že to má na svědomí Lennie. Celý ranč ho hledá, aby ho zlynčoval. Goerge ale ví, kde se Lennie schovává. Dorazí k Lenniemu dříve než ostatní. Vypráví mu o tom, jak se Lennie bude starat o králíky, až budou mít své malé hospodářství a zastřelí ho, aby ho ušetřil bolesti a krutého zacházení.

• John Steinbeck a okolnosti vzniku díla:
John Steinbeck byl americký spisovatel. Byl nositelem Nobelovy ceny za literaturu (1962) a Pulitzerovy ceny za román Hrozny hněvu (1940). Během svého života vystřídal nejrůznější zaměstnání a své zkušenosti z této oblasti využil hojně ve svých dílech. Pracoval tedy i jako dělník na statku – odsud bral inspiraci ke svému dílu O myších a lidech. Jeho romány jsou většinou velmi realistické a zobrazují bídu obyčejných lidí v době hospodářské krize. Jsou proto často zasazeny na venkov, kde žijí ti neprostší a nejchudší obyvatelé Ameriky.
Jeho prvním dílem byly Nebeské pastviny vydané roku 1932. Mezi jeho další známá díla patří Na východ od ráje, Toulky s Charleym, Hrozny hněvu a samozřejmě O myších a lidech (1937).

Autor název O myších a lidech přejal z básně R. Burnse – Polní myšce (v ní básník vypráví, že jednou vyoral radlicí na poli myš i s jejím doupětem a pak rozjímal o jejím osudu). Paralely s Burnsovou básní vtiskují novele smysl vyššího řádu, význam konkrétních událostí se generalizuje, připodobňuje zkušenosti obecně lidské – George a Lennie, stejně jako Burnsův člověk a myš, se těší přemoudrým plánem, který se neuskuteční. Lennie je ten šťastnější – zastává v této paralele úlohu myši, kterou trápí jen zlo přítomné či uspokojuje přítomná radost, umírá blaženě s vidinou domova a milých králíčků, skutečně tragickou postavou je tak George – se smrtí Lennieho v něm odumírá schopnost dál snít o teplém domově a nezávislé existenci (navzájem se potřebovali).

• Role knihy v literárně historickém kontextu:
John Steinbeck se v knize inspiroval vlastními zkušenostmi z prostředí dělníků v americké Kalifornii. Dokonce místo děje zasadil přímo do oblasti svého rodiště. Celá novela je realistickým vykreslením doby 30. let minulého století v Americe a hlavně zobrazením života nejchudších vrstev v této době. V díle je také zobrazeno nepřátelství mezi rasami – jediný černoch pracující na farmě má oddělený pokoj a nikdo se s ním nebaví.
Kniha O myších a lidech se také dočkala filmových adaptací. První je z roku 1939 a režíroval ji Lewis Milestone, v hlavních rolích se představili Burgess Meredith a Betty Field. Ta nejslavnější verze je z roku 1992, kterou režíroval Gary Sinise a zároveň si zahrál jednu z hlavních rolí – George. Lennieho ve filmu skvěle ztvárnil John Malkovich.

• Charakteristika jedné postavy – George Milton :
George je námezním dělníkem, které cestuje se svým dlouholetým kamarádem Lenniem. Jenže ten je trochu mentálně postižený, a tak se většinou kvůli němu dostane do potíží a často jezdí přes celou zem za prací. Na začátku této knihy zrovna putují za novou prací. V novém prostředí George Lennieho chrání před ostatními, kteří si z něj dělají legraci. Je velmi obětavý, pomáhá Lenniemu jak může. Sice občas Lenniemu vyčítá, že bez něj by měl život jednodušší, sám ale ví, že bez kamaráda by byl jeho život prázdný. Spolu s Lenniem touží po klidném spokojeném životě a touží být „svým vlastním pánem“ – mít vlastní půdu, kterou by obdělával a nebyl by závislý na bohatých farmářích.
Jeho příběh končí tragicky, kdy musí zabít svého nejlepšího kamaráda Lennieho, který omylem zabil snachu farmáře. Byla to pro něj jediná možnost, jak uchránit Lennieho před týráním farmářova syna, který měl na něj spadeno.

• Ukázka:
„Povídej, Georgi, o tom domečku,““ prosil Lennie.
„No, když chceš. Měli bysme takovej malej domeček a v něm sednici pro nás dva. V tý sednici takovej železnej bachratej bubínek, a ten bysme přes celou zimu nenechali vyhasnout. Dělali bysme každej den řekněme takovejch šest sedm hodin. Nakládat jedenáct hodin denně pytle ječmene bysme nemuseli. A až bysme svezli ourodu, my bysme si to svezený taky sami převzali. Když bysme něco zaseli, věděli bysme, co z toho taky pak je.““
„„A o těch králíkách,““ žadonil Lennie. „O ty bych se staral já. Povídej, Georgi, jak bych to dělal.““
„I pročpak ne. Vzal by sis pytel a šel bys s ním na to políčko s vojtěškou. Nasekal bys ho plnej, přines domů a do každýho kotce bys hodil hrsť vojtěšky.““
„A oni by ji hezky chroupali, tak jak to oni umějí. Já to už viděl.““
„Řekněm každejch šest neděl by měli mladý,“ vykládal George dál, „a tak bysme měli králíků, že bysme je nestačili jíst a mohli bysme je prodávat. A měli bysme taky pár holubů, a ty by kroužili kolem toho větrnýho mlejna jako ty holubi, když jsem byl ještě malej.“ Zadíval se jako u vytržení na stěnu nad Lennieho hlavu. „A bylo by to naše vlastní, a žádnej by nám nemoh vyndat paty. Když o někoho nebudem stát, ukážem mu vrata, a chlap potáhne dál. A kdyby přišel ňákej známej, měli bysme ještě jednu postel, a tak bysme mu řekli: ,Co bys u nás nezůstal přes noc,‘ a to se ví, že by zůstal. Měli bysme jednoho stavěče a párek takovejch koček, ale to bys musel dávat dobrej pozor, aby nechodily na malý králíčky.““
„Lennie těžce oddychoval. „To by mohly zkusit, chodit mi na králíčky! Já bych každý zlomil vaz. Já bych... já bych ji každou rozmlátil klackem na kaši.““
Jeho rozčilení polevilo, ale pobrumlával si ještě nějaké pohrůžky těm příštím kočkám, které by se mohly opovážit znepokojovat příští králíky. George seděl unesen obrázkem, který si namaloval.
(citace str. 59-60)

• Rozbor ukázky:
stylistická charakteristika: (jsou shodné u ukázky i celé knihy)
◦ slohový postup – vyprávěcí / popisný
◦ způsob vyprávění – er-forma
◦ funkční styl – umělecký
◦ členění textu – text je členěn do jednotlivých kapitol, dále je členěn do přiměřeně dlouhých odstavců, přičemž při využití přímé řeči je většinou každá další odpověď samostatným odstavcem
◦ další charakteristiky textu – vyprávění je prokládáno velmi důkladnými popisy okolního prostředí (např. hned na začátku), autor využívá hovorový jazyk a slang (i pro větší důraz na Lennieho postižení)
lexikální charakteristika:
◦ konkrétní slova:
• archaismus → sednice (sednice je starý výraz pro světnici nebo-li místnost)
◦ konkrétní tvar:
• deminutiva → políčko, domeček, bubínek, králíčci, … (deminutiva využívá v řeči hlavně George, je to důkaz toho, jak se jim jejich představa líbí, uchovávají si ji pro sebe, střeží, je pro ně velmi důležitá a chtějí o ní mluvit hezky)
syntaktická charakteristika:
◦ větné členění – větné členění je pravidelné, odchylky od slovosledu se nevyskytují
◦ věty a souvětí – text je tvořen dialogy, přičemž většina dlouhých přímých řečí (jednoduché věty i souvětí) patří Georgemu, Lennie má většinou kratší a jednodušší přímé řeči
◦ zajímavosti – nic neobvyklého se v textu neobjevuje, autor využívá klasická interpunkční znaménka; občas je patrné v přímé řeči, že některé krátké vedlejší věty nebo jenom poznámky k textu jsou odděleny z obou stran pomlčkami
jazykové prostředky:
◦ metafora (tropy) → vyndat paty (metafora na základě podobnosti s tím, že když někdo „vyndá paty“ odněkud, odejde odtamtud, nebo je vyhozen; to ale Georgovi a Lenniemu nikdo udělat nemůže)
◦ dysfemismus (tropy) → zlomit vaz (v tomto kontextu to zní velmi hrubě, Lennie chtěl říci, že by kočky zavraždil a zakroutit někomu (i zvířeti) krkem je velmi silný výraz)

John Steinbeck – O myších a lidech
John Steinbeck se řadí mezi autory americké meziválečné literatury. Narodil se roku 1902 v Kalifornii. Pocházel z poměrně chudých poměrů, už jako školák vypomáhal na farmách. Střídal různá zaměstnání (byl např. tesař, zeměměřič, úředník v obchodním domě, námořník na parníku, dělník v továrně na rybí konzervy) a své zkušenosti pak využíval do svých románů. Psal tedy především kriticko-realistické romány se sociální tématikou. Ve svých dílech nejčastěji zobrazuje osudy kalifornských drobných farmářů v době hospodářské krize. Jeho novely jsou typické pro popis vztahu člověka k půdě, ukazuje negativní postoj člověka k moderní civilizaci, popisuje dobu ekonomické krize a prostředí na okraji společnosti. Odsuzuje násilí a vykořisťování druhých. V roce 1940 obdržel Steinbeck Pulitzerovu cenu za román Hrozny hněvu a v roce 1962 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.
Mezi jeho díla patří například romány Kalich zlata, Toulavý autobus, Pláň Tortila, Na východ od ráje, Hrozny hněvu a novely O myších a lidech a Ryzáček. Je rovněž autorem cestopisu Toulky s Charleym za poznáním Ameriky.
Dílo bylo poprvé vydáno v roce 1937 v originále pod názvem Of Mice And Men. Název díla O myších a lidech odkazuje na báseň Roberta Burnese Polní myšce.
Dílo O myších a lidech popisuje osud amerických sezonních dělníků v postavách dvou přátel, kteří hledají dočasnou práci na farmách a jsou tak odsouzeni k věčné sociální nejistotě. O myších a lidech je prozaické dílo – novela, která se velmi blíží dramatu. Od povídky se liší tím, že sleduje pouze jeden jednoduchý příběh – příběh postiženého Lennieho. Děj se odehrává ve 30. letech 20. Století v době hospodářské krize na farmě u obce Soledad (východní Kalifornie).
Hlavní myšlenka díla je zachycení důležitosti přátelství a lásky. Autor ukazuje, jak se může lidský sen v mžiku rozpadnout. Poukazuje i na rasismus v tehdejší době, na odměřené vztahy bílých k černochům.
Kompozice: Dílo je psáno v er formě. Autor se staví do pozice pozorovatele a popisuje nám celý příběh. Příběh se odehrává chronologicky. Novela má šest kapitol a vyznačuje se jednoduchou a přehlednou stavba textu, neobsahuje úvahy a dobře se čte. Děj končí na místě, kde začal – u řeky.
Příběh je postavený na dialozích, požívá také přímou i nepřímou řeč a monology. Autor používá jednoduchý jazyk, slang, obecný a hovorový, ale zároveň i spisovný. Přehledná stavba větných celků. Autor také využívá kontrastů (například kontrast mezi příjmením Lennie Small (Lennie je mohutný).
Mezi hlavní postavy patří George – hodný, obětavý, starostlivý. I když se na Lennieho často zlobí a vyčítá mu, že se o něho musí starat, má ho ve skutečnosti velice rád. Lennie je dobrák, pracovitý, naivní a hloupý. Má svůj sen o šťastném životě, ale ten se bohužel nevyplní. Curley je žárlivý, zakomplexovaný, agresivní, snaží si vynutit autoritu. Curleyova žena je krásná, vyzývavá, ale zároveň osamělá.
Zařazení díla do literárního kontextu: John Steinbeck tvoří spolu s E. Hemingwayem a W. Faulknerem velkou trojku spisovatelů první poloviny 20. století. Jedná se o literaturu meziválečného období, kterou také označujeme jako Ztracenou generaci (Lost generation).
Ztracená generace je termín, který poprvé použila americká spisovatelka Gertrude Steinová. Označuje skupinku amerických spisovatelů narozených kolem roku 1900, kteří zažili první světovou válku a zkušenosti z ní využívají ve svých dílech. Právě díky těmto hrozným zkušenostem se nedokážou začlenit zpátky do společnosti, protože mají pocit, že válka všechno zničila a prožívají pocity deziluze, apatie a zklamání. Pro tyto autory jsou typické životní postoje, skrze které vyjadřují nesouhlas a nedůvěru ke společnosti a dále fakt, že své hrdiny staví do složitých situací, ve kterých musí projevovat svůj charakter. Mezi další autory této generace patří například E. Hemingway, W. Faulkner, F. S. Fitzgerald nebo T. S. Eliot.
První světová válka ovlivnila i ostatní světové spisovatele, kteří tvořili v první polovině 20. století. Je to především E. M. Remarque (Na západní frontě klid, Cesta zpátky, Černý obelisk), Antoine de Saint Exupéry (Malý princ, Noční let, Citadela), Romain Rolland (Petr a Lucie, Jan Kryštof, Dobrý člověk stále žije) nebo Lion Feuchtwanger (Židovka z Toleda, Bláznova moudrost, Goya) a další.
Kniha byla dvakrát zfilmována a to v roce 1939 a v roce 1992.
• Dílo: romány - Kalich zlata, Toulavý autobus, Pláň Tortila, Na východ od ráje, Hrozny hněvu. Novely - O myších a lidech a Ryzáček. Cestopis Toulky s Charleym za poznáním Ameriky.
• Inspirace – Název díla odkazuje na báseň Roberta Burnese Polní myšce
• Literární druh – epika
• Literární žánr – novela
• Místo děje – na farmě u obce Soledad (V Kalifornie)
• Čas děje – 30. léta 20. Století
• Kompozice – er forma, chronologický příběh
• Vypravěč – celý příběh je popisován realisticky bez citové účasti vypravěče
• Jazykové prostředky – Kontrasty,
• Syntaktické prostředky – Dialogy, přímá i nepřímá řeč a monology. Jednoduchý jazyk, slang, obecný a hovorový, ale zároveň i spisovný. Přehledná stavba větných celků.
• Styl (slohový postup) – vyprávěcí