Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid

Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque

• autor: Erich Maria Remarque
dílo: Na západní frontě klid
literární žánr: epika
typ díla: román
doba vzniku/1. vydání: 1928
překladatel: František Gel

• Obsah díla:
Příběh je vyprávění hlavní postavy Pavla Bäumera. Pavel Bäumer je mladý kluk, který ani nedokončil střední školu. Právě na střední škole byl přesvědčen spolu se svými spolužáky, že by měl jít do války. A tak všichni plni iluzí nejdříve nastoupí na výcvik, který je velmi přísný a kde jsou i šikanováni. Následně jsou posláni na západní frontu. Postupem času jeho nadšení pro válku opadá.
Jeho vyprávění se odehrává střídavě v zákopech a „vzadu“ - když odpočívají, než je opět vyženou na bitevní pole. Jednou dostane Pavel na dva týdny propustku a jede domů. Zjišťuje zde, že jeho maminka je vážně nemocná a hlavně to, že je jaksi odtržen od normálního života. Válka ho natolik změnila, zničila, že již není schopen normálně fungovat – nedokáže komunikovat se zdejšími lidmi, nebaví ho jeho dřívější zájmy.
Po návratu z dovolené je Pavel poslán do výcviku, kde hlídá zatčené Rusy. Následně je poslán zpět na frontu, kde zjistil, že další jeho kamarádi zemřeli. Téměř na konci knihy se znovu setkává s nejlepším přítelem Katzinským, který ho doprovázel celou dobu ve válce. Ten je ale také raněn a následně umírá. Pavel je úplně psychicky zlomený a umírá v den, kdy bylo do zápisu o ději na frontě napsáno „Na západní frontě klid“.

• Erich Maria Reamarque a okolnosti vzniku díla:
Erich Maria Remarque vlastním jménem Erich Paul Remark byl jeden z nejvýznamějších německých spisovatelů. Narodil se roku 1898 a zemřel roku 1970. Je řazen do literární skupiny „ztracená generace“, ve které jsou hlavně američtí spisovatelé, kteří osobně zažili válku.
Erich Maria Remarque odešel do války ve svých 18 letech jako dobrovolník, následně byl zraněn a vrátil se domů. Měl problém se začleněním zpátky do společnosti, vyzkoušel řadu povolání, velmi cestoval a roku 1931 byl nominován na Nobelovu cenu míru. Úspěch jako spisovatel si získal vydáním knihy Na západní frontě klid (1928). Následovaly další velmi úspěšné knihy s válečnou tematikou. Remarque popisuje hrůzy války, kterou sám zažil. Po nástupu nacismu se stal jedním ze zakázaných autorů a následně byl zbaven německého občanství. Nacistická propaganda ho prohlásila za „literárního zrádce“ a veřejně pálila jeho knihy. Remarque pak emigroval do USA a získal americké občanství. Po válce žil střídavě v USA a ve Švýcarsku, do své vlasti se již nikdy nevrátil.

• Role knihy v literárně-historickém kontextu:
Kniha byla kladně přijata čtenáři, kteří v ní viděli obraz skutečného života vojáků ve válce a také jejich následný problém se znovuzařazením do společnosti. Úspěšnost knihy byla neuvěřitelná, prodalo se více jak milion výtisků v Německu za jeden rok a stejné množství i v jiných zemích. Do češtiny byla kniha přeložena hned následujícího roku od vydání, nicméně aktuálně používanější překlad je od Františka Gela z 60. let minulého století. Kniha byla též několikrát zfilmována, první filmové adaptace se dočkala již 2 roky po vydání knižní předlohy. Tato adaptace byla natolik úspěšná, že film získal Oscara.

• Charakteristika jedné postavy – Pavel Bäumer:
Pavel Bäumer je hlavní postava a zároveň vypravěč knihy. Ve svém vyprávění velmi detailně popisuje svoje pocity a názory na válku i na společnost jako takovou. Jeho popisy jsou velmi realistické a skrze celý příběh je znát, jak se Pavel ve válce změnil. Na začátku popisoval, jak byl plný ideálů o válce, následně se vyjadřuje o válce těmi vhodnými slovy. Popisuje nesmyslnost války, přičemž sami vojáci ani necítí potřebu střílet do lidí nebo po nich házet granáty. Z vlastní zkušenosti ví, že tyto věci dělají jen proto, aby sami zůstali naživu.
Díky válce ale poznal, jak vypadá pravé přátelství a že právě přátelství je ve válce to nejdůležitější. Kamarádi mu byli rodinou a proto pro něj bylo velmi těžké vyrovnat se s jejich smrtí, hlavně smrt Katzinského pro něj byla velká rána.

• Ukázka:
„Minulost je silná, naše touha je silná – ale nedosažitelná, a my to víme. Je stejně marná jako očekávání, že se staneme generály.
A i kdyby nám jej vrátili, ten kraj našeho mládí, už bychom sotva věděli, co si s tím počít. Jemné tajuplné síly, jež k nám z něho sálaly, ty nemohou vstát z mrtvých. Byli bychom v tom kraji a procházeli jím; rozpomínali bychom se a milovali jej a byli bychom dojati pohledem naň. Ale bylo by to zrovna takové, jako když se zamyslíme nad fotografií mrtvého kamaráda; jsou to jeho rysy, je to jeho tvář, a dny, které jsme spolu prožili, šalebně ožijí v našich vzpomínkách; ale není to on sám.
Už bychom s tou krajinou nebyli spojeni, jak jsme bývali. Vždyť nás nepřitahovalo poznání její krásy a její nálady, nýbrž to, co jsme s ní měli společného, ten pocit jakéhosi bratrství s věcmi a příhodami našeho bytí, jež bylo příčinou, proč nám svět našich rodičů byl vždycky trochu nepochopitelný – neboť jsme mu byli vždycky jaksi něžně oddáni a blouznivě odevzdáni, a i to nejmenší nám vždycky dřív nebo později vyústilo do cesty nekonečna. Snad to byla jen výsada našeho mládí – ještě jsme neviděli žádné okrsky a nikdy jsme si nepřipouštěli nějaký konec; bylo v nás očekávání krve, jež nás sjednocovalo s během našich dnů.
Dnes bychom krajem svého mládí procházeli jako turisté. Jsme sežehnuti skutečností, známe rozdíly jako handlíři a nutnosti jako řezníci. Už nejsme bezstarostní – jsme hrůzostrašně lhostejní. Byli bychom tam, ale žili bychom?
Jsme opuštěni jak děti a zkušení jako staří lidé, jsme suroví a smutní a povrchní – myslím, že jsme ztraceni.“
(citace str. 78-79)

• Rozbor ukázky:
stylistická charakteristika: (jsou shodné u ukázky i celé knihy)
◦ slohový postup – vyprávěcí
◦ způsob vyprávění – ich-forma (kromě posledního odstavce, který je psán er-formou)
◦ funkční styl – umělecký
◦ členění textu – do odstavců
◦ další charakteristiky textu – obecná čeština prokládaná vulgarismy, přiměřené množství přímé řeči, velké množství popisů – hlavně vnitřních pocitů vypravěče
lexikální charakteristika:
◦ konkrétní slova:
• neologismus → hrůzostrašně (zvyšuje to obrazotvornost čtenáře, že lidé byli opravdu hrůzně a strašlivě lhostejní)
• archaismus → naň (v současné mluvě by bylo využito pravděpodobně slovního spojení „na něj“)
◦ konkrétní tvar:
• v ukázce se nevyskytují žádné konkrétní tvary, nicméně v knize jsou zřídka využita deminutiva
syntaktická charakteristika:
◦ větné členění – pravidelné
◦ věty a souvětí – v přímé řeči se objevují převážně krátké věty na rozdíl od popisů, kdy někdy je i celý odstavec psán jednou větou
◦ zajímavosti – autor využívá velmi různorodou interpunkci – středníky, pomlčky apod.
jazykové prostředky:
◦ řečnická otázka (figury) → …, ale žili bychom? (Pavel se ptá obecně na otázku, jejíž odpověď vyplývá z celého předešlého odstavce – ne, nežili by, jsou psychicky zničení; nemají šanci se znovu zapojit do svého předchozího života)
◦ přirovnání (tropy – metafora) → procházeli jako turisté (vypravěč chce tímto přirovnáním naznačit, že by se ve svém mládí nyní cítili jako turisté – shlíželi by na svůj život, ale nebyli by s ním „spojeni“)