Romain Rolland – Petr a Lucie

Romain Rolland – Petr a Lucie
Romain Rolland (1866 – 1944) byl francouzský prozaik, dramatik, esejista, hudební historik a literární kritik. Pocházel z vážené notářské rodiny v Clamecy. Přestěhoval se do Paříže, aby mohl získat co nejlepší vzdělání. Zde Rolland vystudoval historii a pak pokračoval ve studiu dva roky v Římě, kde také zahájil svou literární činnost. Po návratu působil jako profesor dějin hudby na Sorboně. V roce 1904 začal Rolland pracovat na svém stěžejním díle, románu Jan Kryštof, za který byl oceněn roku 1915 Nobelovou cenou. Finanční částku s cenou spojenou, ale Rolland z větší části věnoval na zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou. Velice rychle se stal jedním z nejsilnějších duchů kulturní Evropy své doby. Romain Rolland bojoval proti fašismu, roku 1938 protestoval proti Mnichovu.
Psal eseje, romány (Jan Kryštof, Dobrý člověk ještě žije, Okouzlená duše), novely (Petr a Lucie), životopisy (Život Beethovenův, Život Michelangelův, Život Tolstého) a divadelní hry (Caligula, Obléhání Mantovy). V tvorbě divadla pro nejširší lidové vrstvy, které by jim zprostředkovalo hluboké mravní ideály, viděl Rolland možnost povznesení lidstva.
Inspirací pro napsání novely Petr a Lucie bylo pro Rollanda bombardování Paříže na Velký pátek 1918, mezi oběťmi totiž byli autorovi přátelé.
Petr a Lucie je milostná lyricko – epická psychologická novela. Novela se odehrává v Paříži od středy večer 30. ledna 1918 a končí o Velikonocích na Velký pátek 29.3.1918, tedy v poslední den války. Příběh začíná v metru, při bombardování. Poté se potkávají na ulici, kde spolu poprvé prohodí pár slov. Konec příběhu se odehrává v kostele.
Hlavní myšlenkou díla je zoufalý protest proti válce, proti zbytečným ztrátám životů nevinných lidí, nesmyslnost války, ničení lidských životů – válka zničila lásku dvou lidí. Autor zaujímá humanistický postoj a používá do svého díla shakespearovský motiv (stejný motiv najdeme i např. u Jana Otčenáška – Romeo, Julie a tma či u R.Jašíka – Náměstí svaté Alžběty). Celý příběh řeší téma touhy po životě v období války, kdy život každého visí na vlásku. Autor se snaží říct, že je válka zbytečná a hloupá a umí zničit vše hezké. Těžký život společnosti v těžkém období. Motivy pro napsání díla jsou válka, mládí, láska, snaha přežít a smrt.
Kompozice – dílo je psáno v er-formě. Kompozice je klasicky chronologická s překvapivě rychlým tragickým závěrem. Kniha je rozdělena do 17 nepříliš dlouhých kapitol. Dějový spád je docela rychlý, ale i tak v knize nic nechybí. Příběh je vyprávěn postupně, kdy se prolínají dvě hlavní linie - lásky milenců a války okolo nich, a začíná představením hlavního hrdiny.
Autor se vyjadřuje spisovně a v podobě pocitů postav podává výpověď o pocitech svých a okolní společnosti. Dílo je velice citově zabarveno a odrážejí se v něm prožitky samotného autora. Jazyk je prostý, bez přílišných příkras. Souvětí jsou povětšinou krátká a jasná. Dialogy postav, odrážející jak charakteristiku daného člověka, tak jeho postoje k válce, se střídají s myšlenkově závažnými pasážemi, kde sledujeme vnitřní boj a nepokoje hlavního hrdiny. Potkáváme se také s mistrným popisem prostředí, který není nijak zdlouhavý a udává nám toho tak akorát tolik, abychom si danou scénu lehce představili. Autor nezabíhá do přílišných podrobností a věnuje se spíš popisu lásky mladých lidí. Čas od času se setkáváme s filosofickými otázkami, jakožto tichými výkřiky autora, jež se snaží vyjádřit svůj postoj a podat ho světu. Novela je založená na kontrastu – hrůzy války x láska, platonická láska x předtucha smrti (život x smrt), zajištěnost rodiny x Lucie se živí sama. Najdeme v ní úvahové pasáže, lyrické prvky i rétorický styl. Autor využívá přirovnání, metafory a personifikaci. Objevují se zde archaismy a přechodníky (a vrátiv se domů), symboly (v každé nové zatáčce hukot peřejí mohutněl – válka se jim přibližovala).
Hlavní postavou je Petr Aubier - dobře založená měšťácká rodina; 18 - letý student; nesouhlasí se svou dobou; nedokáže do společnosti správně zapadnout; snílek; často v sobě nese veliké protiklady (v jednu chvíli je šťastný z lásky s Lucií a za moment se rozčiluje nad válkou). Druhou hlavní postavou je Lucie - klidná a optimistická dívka z chudé rodiny; ještě méně než Petr se zajímá o budoucnost; žije dneškem a užívá si ho; protože Luciina matka v Lucii vidí dospělou ženu, nestará se o ni; nemá strach ze smrti, ale z Petrova odchodu na vojnu; vydělává si jako malířka, překresluje známé obrazy nebo fotografie. Vedlejší postavou je Filip Aubier - Srdečný, vstřícný, starší bratr Petra. Má velice blízko k Petrovi, potřeboval jeho dobrotivé rady a ponaučení. Přihlásil se do války z pocitu služby národa, pocitu hrdinství - právě on ukončí válku a nastolí vládu pokoje a míru. Na frontě však ztrácí iluze, ale nedokáže se vypořádat s vlastním prozřením. Ve svém vlastním bratrovi vidí své bývalé já, o které přišel na frontě. Doví se o bratrově milostném vztahu, což podnítí jeho nevoli k válce: jeho život je obětován, ale je zbytečné brát ho těm dvěma mladým, kteří se milují.
Petr a Lucie se řadí do literárního směru realismus meziválečného období.
Literárně historický kontext: Jeho tvorba se řadí do světové prózy 1. poloviny 20. století (meziválečné literatury). 1.sv. válka bezohledně rozmetala všechny zbylé dosavadní jistoty (sociální i ideologické). Po jejím skončení se nově utváří podoba světa. Kromě škod přinesla tato doba také velké sblížení mezi Evropou a Amerikou. Mnohé státy se vydávají po vzoru USA, Anglie a Francie na cestu demokracie, mezi nimi i nově vzniklé Československo. Úsilí o nový životní styl, touha po jistotách, osvobození a nastolení nového řádu vede také v některých zemích k podpoře režimů: (Itálie, Německo) fašistický a (Rusko po revoluci 1917) komunistický.
Poválečná konjunktura bohužel nevyústila ve stabilitu, ale naopak ve vleklou hospodářskou krizi 30.let, kdy se znovu nebezpečně vyhrotí všechny existující problémy. Varovným předobrazem tohoto konfliktu se stala občanská válka ve Španělsku.
Začaly převažovat realistické a často autobiografické prožitky hrůz z válečných bojišť. Autoři se snažili zachytit psychické proměny hrdinů, časté jsou v knihách vlastenecké prvky a sílící nenávist k jakýmkoliv projevům války.
Mezi jeho současníky patří např. Anatole France (alegorický román Ostrov tučňáků), Antione de Saint Exupery (Malý Princ, Citadela) či Henri Barbusse (román Oheň). Československo - Jaroslav Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války), USA - Ernest Hemingway (Stařec a moře), Německo - Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid).
Dílo: eseje, romány (Jan Kryštof, Dobrý člověk ještě žije, Okouzlená duše), novely (Petr a Lucie), životopisy (Život Beethovenův, Život Michelangelův, Život Tolstého) a divadelní hry (Caligula, Obléhání Mantovy)
• Inspirace – bombardování Paříže na Velký pátek 1918, mezi oběťmi totiž byli autorovi přátelé
• Literární druh – epika
• Literární žánr – novela
• Místo děje –odehrává v Paříži
• Čas děje –od středy večer 30. ledna 1918 a končí o Velikonocích na Velký pátek 29.3.1918, tedy v poslední den války.
• Kompozice – er forma, kapitoly, chronologický příběh. V románu jsou také vložena různá zamyšlení, která volně doplňují děj. Autor tomán založil na kontrastech a jejich vypořádání mezi sebou; líčení pocitů mladých lidí.
• Vypravěč – vypravěčem je sám autor Romain Rollan, který se snaží pomocí nejrůznějších monologů a dialogů Petra a Lucie vysvětlit jak beznadějně a pesimisticky se člověk cítí ve válce, jak je válka špatná a kromě lidských životů bere i chuť dále žít
• Jazykové prostředky – Spisovný jazyk obohacený o francouzské vsuvky, kontrasty, přechodníky, přirovnání, metafory, personifikace, přechodníky, symboly, archaismy
• Syntaktické prostředky – citová zabarvení, dialogy postav, řečnické otázky. Kratší věty, zvolací, tázací – naznačení dramatické situace
• Styl (slohový postup) – vyprávěcí, popisný (prostředí)