Oskar Wilde – Obraz Doriana Graye

Oskar Wilde – Obraz Doriana Graye
Oskar Wilde byl irského původu a narodil se 16. října 1854. Byl to anglický dramatik, prozaik, básník a esejista. Od mládí zastával svérázné a radikální názory. Byl živelný, jeho nezkrotné osobnosti nebylo nic cizí. Neviděl v lidech špatné nebo dobré vlastnosti, ale rozděloval je na zábavné a nudné. Ve společnosti byl Wilde vždy vítán pro svou eleganci a svůj šarm. Jako vynikající vypravěč bavil hosty vymyšlenými příběhy. Byl velmi kreativní a vynikal neuvěřitelnou fantazií. Od jiných spisovatelů se lišil tím, že nechtěl psát někde v koutku a osamocen, jeho tvorba musela okamžitou reakci čtenářů – potlesk a uznání. Žil bohémským životem, který můžeme přirovnat k životu Doriana Graye. Tvrdil, že každý člověk by měl svým životem vytvořit jedinečné umělecké dílo. V jeho dílech je možné nalézat velké množství symbolů. Podlehl své bisexualitě a byl dva roky uvězněn. Byl ženatý a měl dvě děti, přesto byl však homosexuál a homosexualita byla v Anglii ilegální. Později se z něj stává člověk bez peněz, odsuzovaný společností. Umírá ve svých 46 letech. Patřil k tzv. Prokletým básníkům – skupině outsiderů, kteří žili svůj život na pokraji společnosti.
Jediný román, který napsal je Obraz Doriana Graye, napsal také pohádky Cantervillské strašidlo a Šťastný princ, komedie Jak je důležité míti Filipa, Vějíř lady Windermenové a Ideální manžel.
Inspirací pro napsání díla byl vlastní život, názory a tzv. hédonismus (slast je nevyšší dobro). Poprvé bylo uvedeno v časopise v roce 1890 a román ihned vyvolal odmítavé reakce. Později jej Wilde přepsal, několikrát pozměnil a přidal několik kapitol. Nová verze byla vydaná o rok později. Obraz Doriana Graye je fantastický příběh. Příběh připomíná díla Honore de Balzaca (Šagrénová růže) nebo R.L. Stevensova (Podivný případ Dr. Jekkyla a pana Hyde). Wilde bral umění za skutečnější než skutečnost samu. V románu není důležitý děj jako takový, ale vývoj hlavního hrdiny.
Jedná se o kratší román s hororovými prvky a faustovským tématem, který sám autor za román nepovažuje. Toto dílo napsal v době pobytu ve vězení, kde si odpykával trest za svoji homosexuální orientaci. Jedná se o epickou prózu (zaměřuje se především na děj). Dílo se odehrává v Londýně na konci 19. století.
Hlavním tématem knihy je otázka morálky a svědomí, zkaženost charakteru a lidské sebevědomí. Hlavní myšlenkou je, že krása není vždy to nejdůležitější. Hlavní zápletkou je příběh o mladém Dorianu Grayovi, který svou krásou učaruje malíře Basila. Jednou se u Basila potká Dorian s Henrym, který ho oslní svými názory o fungování světa. Henry říká, že to co ohýbá světem je mládí a krása. Dorian si uvědomí, že portrét, který mu namaloval Basil, bude vždy mlád, zatímco on bude stárnout. Proto si přeje, aby místo něj stárnul jeho obraz. Z portrétu se tak stává zrcadlo jeho duše a mění se díky hříchům, které Dorian spáchá. Dorianova tvář však zůstává stále mladá.
Kompozice je chronologická a kniha je rozdělena do 22 kapitol. Na počátku knihy je předmluva, kde autor objasňuje svůj záměr pro napsání knihy – vyvolala bouřlivé reakce. V knize jsou drobnější dějové odbočky (vyprávění o rodině Sibyly a Dorianových opatrovnících). Jazyk je spisovný a místy až archaický. V knize je spousta poutavých dialogů, mnoho podnětných otázek a vyskytuje se zde často přímá řeč.
Obraz Doriana Graye je filozoficky zaměřené dílo, nachází se v něm dlouhé promluvy o pohledu na svět a společnost, kritika společnosti a zesměšnění vyšších členů společnosti. Najdeme zde také dlouhé popisy interiéru, charakteristik členů vyšší anglické společnosti, přírody. Dále hovorové prvky, ironii, paradoxy a aforismy. Er-forma, velmi časté použití přímé řeči, slohový postup vyprávěcí, úvahový (Henry) a popisný. Časté použití symbolů (obraz - zrcadlo do lidské duše) a dekadence (upadající život krásného mladíka Doriana), zachycení tehdejších dobových názorů.
Hlavní postavou je Dorian Gray, nezvykle krásný mladík (modré oči, zlaté vlasy). Před seznámením s lordem Henrym zcela nezkažený a dá se říct naivní. Později velice rozdvojená osobnost – díky Henrymu si uvědomí svou krásu a velkolepost (vysloví přání zůstat mladý). Lord Henry je pro Doriana velikou autoritou, která ho fascinuje po celý jeho život. Dokonalý mravní přechod hrdiny – z mravně čistého chlapce se stává zvrhlík. Mezi vedlejší postavy patří lord Henry Wotton – dekadentní aristokrat, jeho mluva je plná sarkasmů, paradoxů a aforismů. Podle něj není nic důležitější než krása a mládí. Velmi rád poučuje a manipuluje s lidmi. Na všechno má svůj názor. Je to bohém, filozofuje a je zcela proti maloměšťáctví. Je dobrým přítelem Doriana a Basila. Basil Hallward je ceněný malíř, autor obrazu Doriana Graye, nezkažený společností, snaží se do společnosti zapadnout a chovat se podle pravidel, má svůj vlastní svět, kterým je pro něj paleta a jeho ateliér. Je naprosto okouzlen krásou Doriana (pravděpodobně zamilovaný). Sibyla Vaneová je mladá, nadaná herečka. Je velmi naivní, romantická a zamilovaná do Doriana. Spáchá kvůli němu sebevraždu (první změna obrazu).
V 70. a 80. letech 19. století byla doba vzniku moderních uměleckých směrů ve světové literatuře. Mezi nové směry nacházíme – symbolismus, impresionismus, dekadenci, novoklasicismus, unanismus, vitalismus a civilismus. Oskar Wilde byl představitelem dekadence (literárního směru 19./20. století). Mezi dekadentní prvky řadíme odpor ke společnosti – řeší útěkem do čistého umění, zdůrazňovány pocity nudy a zoufalství. Dekadentní tendence se projevují pesimistickými náladami, morbiditou, pocity zmaru, mysticismem, erotikou a narcisismem. V životě dekadentů se projevuje bohémství, satanismus, nezávazný sex, alkohol, tuláctví, výstřednost aj. Mezi dekadenty řadíme například E. A. Poea (Jáma a kyvadlo) či W. Whitman (Stébla trávy). V Čechách se k dekadenci hlásí spisovatelé kolem časopisu Moderní revue – Arnošt Procházka (Prostibol duše), Jiří Karásek ze Lvovic (Sodoma) či Karel Hlaváček (Pozdě k ránu).
Mezi jeho současníky patří tzv. Prokletí básníci – Arthur Rimbaud (Iluminace, Opilý koráb), Paul Verlaine (Saturské básně, Galantní slavnosti, Romance beze slov) a Charles Pierre Baudelaire (Květy zla, Malé básně v próze).
• Dílo: Román Obraz Doriana Graye. Pohádky - Cantervillské strašidlo a Šťastný princ. Komedie - Jak je důležité míti Filipa, Vějíř lady Windermenové a Ideální manžel.
• Inspirace – vlastní život, názory a tzv. hédonismus (slast je nevyšší dobro)
• Literární druh – epika
• Literární žánr – román, próza
• Místo děje – Londýn, Anglie
• Čas děje – konec 19. století
• Kompozice – chronologická a kniha je rozdělena do 22 kapitol. Na počátku knihy je předmluva, kde autor objasňuje svůj záměr pro napsání knihy – vyvolala bouřlivé reakce.
• Vypravěč – sám autor, er forma, časté dialogy
• Jazykové prostředky – jazyk je spisovný, hojně využíváni obrazných prostředků a paradoxů. Použití symbolů, občasné archaismy, slang ulice. Aforismy, maximum, paradoxy
• Syntaktické prostředky – časté dialogy, francouzsky psané fráze, dlouhé popisy, spousta přívlastků, rozvinutá souvětí
• Styl (slohový postup) – vyprávěcí, úvahový, popisný