Guy de Maupassant – Kulička

Guy de Maupassant – Kulička
Guy de Maupassant (1850 – 1893) byl francouzský povídkář, romanopisec a dramatik. Pocházel ze šlechtické rodiny a jeho rodina měla šlechtický titul už od doby Marie Terezie. Narodil se na zámku Miromesil a později se s matkou a bratrem přestěhoval do Normandie. Studoval literaturu s Gustavem Flaubertem, který mu hodně pomohl do začátku se psaním a seznámil jej s dalšími spisovateli (např. Emil Zola). Jeho studium práv v Paříži přerušila prusko – francouzská válka (1870 – 71), v níž bojoval. Po válce se vrátil zpět do Paříže, kde se živil jako úředník. Guy de Maupassant měl vrozený odpor ke společnosti, a proto také hodně cestoval. Řadí se mezi představitele literárního realismu a naturalismu. V roce 1878 se stal redaktorem ve významných novinách jakými byly např. La Figaro. Generačně by jej bylo možné zařadit k naturalistům, ale jeho dílo je realistické a autor odmítal naturalistický přístup k literatuře. Bohatý pohlavní život mu ukončil syfilis a kvůli častým bolestem hlavy a halucinacím se pokusil spáchat sebevraždu => ústav pro duševně choré v Passy u Paříže (smrt).
Guy de Maupassant napsal 300 povídek a novel, 6 románů, 3 divadelní hry, 3 cestopisy a 200 novinových článků. Povídky – Silná jako smrt, Naše srdce (hl. tématem milostný vztah mezi umělcem a ženou), Slečna Fifi (zobrazuje barbarské chování pruských vojáků), Levá ruka, Strach, Zjevení, Kulička, Povídky dne a noci, Marná krása. Romány – Miláček (společensko-kritický román, v němž si mladý novinář za pomoci své přitažlivosti buduje kariéru využíváním žen), Příběh jednoho, Silná jako smrt, Naše srdce. Divadelní hra – Domácí mír.
Náměty pro svá díla čerpal ze svého života při pozorování společnosti. Častými tématy kratších literárních útvarů bývá venkov, u románů se zaměřuje na měšťanskou a aristokratickou vrstvu, nejčastěji pracuje s námětem milostného rázu.
Symbolem a inspirací díla se stala kritika doby a aristokracie a také kritika špatných lidských vlastností.
Kulička je epická realistická povídka (kratší vypravování s malým počtem postav) a odehrává se po pusko-francouzské válce ve Francii (prostředí živnostenského hostince v Normandii) v druhé polovině 19. století.
Motivem pro napsání této knihy byla válečná situace, znechucenost, rozdíly mezi společností, konflikt mezi bohatšími a chudšími, ztráta iluzí, protest, změna hodnot. Hlavní myšlenka díla je ukázat realitu války, utrpení a sebeznehodnocování, dobré úmysly bez vděku. Hlavní myšlenka díla je také kritika doby aristokracie a špatných lidských vlastností. Lidé se nedívají na prostitutku jako na člověka, který má jasné hodnoty, ale něco nižšího, než jsou oni. Spisovatel chtěl tímto dílem poukázat na to, že i pouhá prostitutka může mít víc morálních hodnot než vyšší společnost. A také na to, abychom předem naše činy promysleli, než je uskutečníme. Dílo oslovuje lidskou solidaritu, popis skutečnosti za období války, popis psychiky lidí na okraji společnosti.
Kompozice - chronologická s prvky retrospektivy, kdy Kulička vzpomíná. Psáno er-formou. Kniha není rozdělena na kapitoly. Závěr je uzavřený (Kuličku osazenstvo dostavníku odsoudí). Objektivní přístup ke skutečnosti (autor není účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav). Pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace); přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka.
Autor používá spisovný jazyk, převažuje řeč autora a hlavní postavy. Vyprávění v er-formě, častá přirovnání. Slohový postup je vyprávěcí a popisný. Minimum přímé řeči, spíše popisný styl – charakteristika postav. Autor má realistický pohled na dobu, objektivita, kritika. Autor má smysl pro detail, zhutněné výrazy, hodně slov na malé ploše. Satira, častá přirovnání. V díle je užita hovorová řeč, nářečí archaismy apod.
Hlavní postavou je Alžběta Roussetová = Kulička – nevěstka, zná své hodnoty a nedá se jen tak někým ovlivnit. Přátelská, milá, vlastenka. Pro dobrou věc ostatních je ochotna se obětovat, měla silnější (všude pěkně kulaťoučká a kyprá, skoro až sádelnatá, i prsty měla baculaté a v kloubech zúžené, obrovské poprsí)menší postavu (přezdívka Kulička), byla však hezká a pro svoje řemeslo velmi vyhledávaná. Měla hezké oči, dlouhé řasy, pěkná ústa s malými dětskými zoubky, byla vyzývavá a sebejistá, před nepřítelem se chovala hrdě a důstojně, vzdala se svého dítěte. Dalšími postavami jsou pan a paní Loiseauovi – majitelé velkoobchodu s vínem, prohnaný obchodníci, pán je vychytralý a veselý chlapík, hubený s břichem jak balónek, paní je velká, silná, rázná. Pan Carré-Lamond je důstojníkem Čestné legie a členem městské rady, paní Carré-Lamondová je malinká, hezká, milá. Hrabě a hraběnka de Bréville – hrabě je členem městské rady, v čele větve orleánské. Jeptišky – jedna stará, dolíčkovitá ve tváři, druhá slabounká, hezká. Demokrat Cornudet – pijan, postrach všech úctyhodných lidí, hodný chlapík, neškodný a ochotný, staral se o obranu s neuvěřitelným zápalem. Follenvie – majitel hostince, tlustý, astmatický muž. Pruský důstojník – neohrabaný vůči Kuličce, chtěl ji využít ke svému potěšení, zlý a sobecký muž, který nakonec dosáhl svého. Osazení dostavníku bylo aristokratické a měšťácké + jeptišky – Maupassant zde dosadil veškeré vyšší společenské vrstvy vyskytující se v té době ve Francii.
Guy de Maupassanta řadíme k realistům druhé poloviny 19. Století – tzv. realistická literatura ve Francii. Realismus byl poslední jednotný literární směr, ztráta lidských iluzí, rozmanitý, proměnlivý směr. Naturalismus je vlastně extrém realismu, realismus k němu dospěl. Základním estetickým principem je pravdivost, věrnost a skutečnost. Realismus se neuchyluje do minulosti, alespoň ne tak programově jako romantičtí spisovatelé. Jedná se vlastně o vztah autora k realitě, který bychom mohli nalézt už od středověku. V této době došlo k rozmachu a dokončení průmyslové revoluce a nastal hospodářský rozvoj. Zanikly také absolutistické monarchie, Německo se sjednotilo, dominantní postavení získává Amerika. Rozvoj vědy ovlivnil pozitivismus – Auguste Comte a jiní. Realismus dává v literatuře důraz na pravdivost, komplexnost, objektivitu, dostávají se na scénu obyčejní lidé. Mezi realistické žánry patří převážně delší romány. Kritický realismus je jedna z četných forem realismu, upozorňuje hlavně na nutnost nápravy společnosti a ukazuje negativní jevy.
Mezi jeho současníky patří Gustav Flaubert (Francie) – bývá považován za předchůdce naturalismu za jeho nestranný popis skutečnosti – román paní Bovaryová vyvolal skandál, Citová výchova (psychologicko-společenský román), Salambo (historický román). Emile Zola (Francie) – Zabiják, Nana (sociálně kritické romány), Experimentální román (teoretický spis – zásady naturalistického románu). Honoré de Balzac (Francie) – Jádro Liské komedie (romány Otec Goriot, Ztracená iluze, Lesk a bída kurtizán). Charles Dickens (Anglie) – Oliver Twist, Little Dorrit, David Copperfield. F. M. Dostojevskij – Zločin a trest, Bratři Karamazovi, Idiot.
• Dílo: Povídky – Silná jako smrt, Naše srdce, Slečna Fifi, Levá ruka, Strach, Zjevení, Kulička, Povídky dne a noci, Marná krása. Romány – Miláček, Příběh jednoho, Silná jako smrt, Naše srdce. Divadelní hra – Domácí mír.
• Inspirace – pozorování společnosti
• Literární druh – epika
• Literární žánr – povídka
• Místo děje – Paříž a francouzský venkov
• Čas děje – po prusko-francouzské válce (1871)
• Kompozice – chronologická s prvky retrospektivy, kdy Kulička vzpomíná. Psáno er-formou. Kniha není rozdělena na kapitoly. Závěr je uzavřený. Objektivní přístup ke skutečnosti
• Vypravěč - neúčastněný
• Jazykové prostředky – Spisovný jazyk, častá přirovnání a personifikace, satira.
• Syntaktické prostředky – Minimum přímé řeči, spíše popisný styl – charakteristika postav. Autor má realistický pohled na dobu, objektivita, kritika. Autor má smysl pro detail, zhutněné výrazy, hodně slov na malé ploše. V díle je užita hovorová řeč, nářečí archaismy apod.
• Styl (slohový postup) – vyprávěcí a popisný