Antoine de Saint-Exupéry - Malý princ
Sexta D GNP :: MATURITA :: Čeština
Strana 1 z 1
Antoine de Saint-Exupéry - Malý princ
pro JM-Neon-Tuč Thu Mar 26, 2015 8:10 pm
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
• autor: Antoine de Saint-Exupéry
dílo: Malý princ
literární žánr: epika
typ díla: pohádka
doba vzniku/1. vydání: 1943
překladatel: Zdeňka Stavinohová
• Obsah díla:
Příběh začíná jako vyprávění letce o setkání s Malým princem. Vypravěč (letec) měl jednoho dne nehodu na poušti – na Sahaře. Neměl dostatek vody, a tak se snažil letadlo opravit co nejrychleji. Při opravách k němu ale přišel malý človíček, malý princ. I když malý princ nikdy neodpověděl na letcovy otázky, postupně o sobě človíček prozrazoval velmi zajímavé informace. Letec se dozvěděl, že na Zemi spadl ze své planety, kde má květinu, o kterou se stará a že už nějakou dobu cestuje po planetkách a poznává nové lidi. Letec nakreslil princi obrázek beránka, který si princ pořádně uschoval. Chtěl si ho s sebou vzít na svou planetu. Postupně se spolu skamarádili. Princ letci vyprávěl své zážitky z cest, povídal o různých lidech, které potkal na různých planetkách. Sedmá planeta, kterou navštívil, byla Země. Vyprávěl o tom, co všechno již na Zemi poznal – o hadovi, růžích a hlavně lišce, se kterou se seznámil. S liškou se také skamarádil, protože si ji ochočil. Právě liška mu ukázala, co je přátelství: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ Díky tomu si uvědomil svou lásku k růži, k jediné květině, která je na jeho planetě.
Týden trvalo letci než opravil letadlo a v den, kdy se mu to povedlo, našli s princem studnu s vodou. Ten den mu také Malý princ řekl, že se musí vrátit na svou planetu za svou růží. Byl to přesně rok, co Malý princ spadl na Zem. Malý človíček se domluvil s hadem, že ho v noci uštkne. Letci bylo najednou smutno, protože si uvědomil, jak moc má Malého prince rád. A tak se v noci vydal za Malým princem a za hadem. Viděl, jak Malý princ zemřel. Jeho tělo sice zůstalo na Zemi, ale letec věří, že se princ vrátil na svou malou planetku. A věří, že každý večer, když se letec podívá na hvězdy, uslyší princův smích.
• Antoine de Saint-Exupéry a okolnosti vzniku díla:
Antoine de Saint-Exupéry se narodil roku 1900 a zemřel roku 1944. Byl to francouzský spisovatel a letec. Někdy je považován za filozofa a humanistu. Jeho záliba v letadlech začala již v raném dětství, později se stal profesionálním letcem. Na počátku druhé světové války se přihlásil do armády jako vojenský letec. Po kapitulaci Francie odešel do USA, pak se ale do rodné země vrátil. Často konal pro Francii nebezpečné mise – dělal letecké snímky různých nepřátelských objektů. To se mu stalo i osudným, když se v létě roku 1944 ze své cesty nevrátil, zmizel.
V této knize využil autor svých zkušeností s létáním. Vypravěčem a jedním ze dvou hlavních hrdinů je právě letec. Do této knihy autor promítl velkou část své osobnosti. Když začal psát tuto pohádku, prožíval právě nejtěžší období života – byl v zámoří právě v době, kdy v leteckých bojích ve Francii zemřela většina jeho přátel. Vysnil si tedy postavičku Malého prince a skrz něj vyjadřoval svou nespokojenost s tehdejším světem.
Mezi jeho další významná díla patří Země lidí, Citadela, Noční let nebo Válečný pilot.
• Role knihy v literárně-historickém kontextu:
Kniha je humanistickým příběhem, ke kterému čerpal náměty ze svého vlastního života – převážně ze svého povolání letce. Jeho díla (i Malý princ) jsou prostoupena filozofickými otázkami o přátelství, lásce a smyslu života. V příběhu autor zároveň odkrývá tajemství skutečného života – není to moc, majetek ani sláva. Opravdovými hodnotami v životě člověka je dobrota srdce, láska a přátelství. V knize autor vyzdvihuje dětství jako nejlepší období života, které je bezstarostné, upřímné, hravé. Svět dospělých popisuje jako strohý, bez fantazie a zábavy, zaměřený pouze na majetek a moc.
Objevují se zde také odkazy na soudobé problémy – baobaby (plevelné rostliny na princově planetce) mohou být symbolem rozpínavosti a nenasytnosti lidí. Někteří si je vykládají jako symbol fašismu a jeho rozpínavosti. Saint-Exupéry ukazuje také na různé typy lidí – jejich povahy a priority.
Oblíbenost knihy je až neuvěřitelná! Byla přeložena do více než 180 jazyků a dialektů, prodalo se jí celosvětově cca 80 milionů výtisků a také se stala jednou z 50 nejprodávanějších knih všech dob. Není tedy překvapením, že se dočkala i různých adaptací, mezi které samozřejmě patří ty filmové, můžeme ale nalézt i operní nebo seriálové zpracování. Nejznámější adaptací je pravděpodobně filmový muzikál od skladatele Fredericka Loeweho. Režie se roku 1974 ujal Stanley Donen a v hlavních rolích se představili Steven Warnen a Bob Fosse.
• Charakteristika jedné postavy – Malý princ:
Malý princ je hlavní postavou celé pohádky. Je to „mimozemská“ bytost, která cestuje po planetkách a poznává nové lidi a přátele. Malý človíček je velmi dětský, hodný a zvídavý. Po své cestě „po světě“ si ale uvědomil, že nejlépe je mu doma – na jeho planetce, kde má svou milovanou květinu, o kterou se stará. Je to velmi zvláštní človíček, který nikdy neodpoví na otázku, ale když nějakou sám položí, náléhá, dokud nedostane odpověď. Je velmi překvapený chováním lidí, kteří jakoby zapomněli na své dětství a jsou až příliš racionální. Snaží se je pochopit, ale moc se mu to nedaří, on sám je morálně čistý, je jako malé dítě.
Jeho zjev je také velmi ryzí. Jeho vlasy jsou zlaté (jako dozrávající obilí), je drobné postavy a často se roztomile směje a chichotá. Malý princ je nevinnost sama, nikdy nikomu neublížil a nikdy by to ani neudělal.
• Ukázka:
(mluví liška s Malým princem)
Liška umlkla a dlouho se dívala na malého prince.
„Ochoč si mě, prosím!“ řekla.
„Velmi rád,“ odvětil malý princ, „ale nemám moc času. Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí.“
„Známe jen ty věci, které si ochočíme,“ řekla liška. Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. Chceš-li přítele, ochoč si mě!“
„Co mám dělat?“ zeptal se malý princ.
„Musíš být hodně trpělivý,“ odpověděla liška. „Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž...“
Druhý den přišel malý princ zas.
„Bylo by lépe, kdybys přicházel vždycky ve stejnou hodinu,“ řekla liška. „Přijdeš-li například ve čtyři hodiny odpoledne, již od tří hodin budu šťastná. Čím více čas pokročí, tím budu šťastnější. Ve čtyři hodiny budu už rozechvělá a neklidná; objevím cenu štěstí! Ale budeš-li přicházet v různou dobu, nebudu nikdy vědět, v kterou hodinu vyzdobit své srdce... Je třeba zachovávat řád.“ (…)
Tak si malý princ ochočil lišku. A tu se přiblížila hodina odchodu.
„Ach budu plakat,“ řekla liška.
„To je tvá vina,“ řekl malý princ. „Nepřál jsem ti nic zlého, ale tys chtěla, abych si tě ochočil...“
„Ovšem,“ řekla liška.
„Ale budeš plakat!“ namítl malý princ.
„Budu plakat,“ řekla liška. (…)
A potom dodala: „Jdi se podívat ještě jednou na růže. Pochopíš, že ta tvá je jediná na světě. Přijdeš mi dát sbohem a já ti dám dárek - tajemství.“
Malý princ odběhl podívat se znovu na růže.
„Vy se mé růži nepodobáte, vy ještě nic nejste,“ řekl jim.(...)
„Jste krásné, ale jste prázdné,“ pokračoval. „Není možné pro vás umřít. Pravda, o mé růži by si obyčejný chodec myslel, že se vám podobá. Ale ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval. Protože ji jsem dával pod poklop. Protože ji jsem chránil zástěnou. Protože jí jsem pozabíjel housenky. Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže.“
A vrátil se k lišce.
„Sbohem...,“ řekl.
„Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
„Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
(citace str. 76-79)
• Rozbor ukázky:
stylistická charakteristika: (jsou shodné u ukázky i celé knihy)
◦ slohový postup – vyprávěcí
◦ způsob vyprávění – ich-forma
◦ funkční styl – umělecký
◦ členění textu – text je členěn do kapitol (27), některé z nich jsou dlouhé, některé jsou jen na pár řádků; text samotný je členěn do odstavců běžným způsobem, žádné odchylky
◦ další charakteristiky textu – text je založen na dialogu, z toho logicky vyplývá, že je v textu použito velké množství přímé řeči; užitý jazyk je spisovný
lexikální charakteristika:
◦ konkrétní slova:
• frazeologismus → po očku (se dívat) (ustálené slovní spojení po očku se dívat znamená, že dotyčný se na něco dívá jenom trochu – okrajově; nezírá na danou věc)
◦ konkrétní tvar:
• deminutiva → dárek, očko, prostinké (deminutiva uchovávají v textu lehkou dětinskost, protože jsou to právě děti, kdo využívají zdrobněliny nejčastěji)
syntaktická charakteristika:
◦ větné členění – větné členění je pravidelné, odchylky ve slovosledu se v knize neobjevují
◦ věty a souvětí – souvětí jsou používána zpravidla v delších popisech a to jak v přímé řeči nebo mimo ni; ani tak ale nejsou příliš dlouhá; pro větší spád děje využívá autor i vět jednoduchých
◦ zajímavosti – autor poměrně často využívá trojtečku – neukončenou výpověď a to hlavně v přímé řeči
jazykové prostředky:
◦ metafora (tropy) → pramen nedorozumění (jedná se o metaforu na základě podobnosti místa – pramen je původ nebo zdroj něčeho (např. řeky), z toho vyplývá, že autor chtěl říci, že zdrojem nedorozumění je právě řeč)
◦ epizeuxis (figury) → protože právě ji jsem … Protože ji jsem … Protože ji jsem … Protože jí jsem … Protože právě ji jsem … Protože je to má růže. (epizeuxis v tomto podání budí představu, že to princ ze sebe chrlí, mluví rychle a odůvodňuje růžím (a asi také i sobě) proč je jeho růže jedinečná)
◦ personifikace (tropy) → „Ach budu plakat,“ řekla liška. (Velká část celého textu je v podstatě založena na personifikaci – mluví jak květiny, tak zvířata.)
JM-Neon-Tuč
Poèet pøíspìvkù: 15
Join date: 22. 03. 15
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Antoine de Saint-Exupéry
• autor: Antoine de Saint-Exupéry
dílo: Malý princ
literární žánr: epika
typ díla: pohádka
doba vzniku/1. vydání: 1943
překladatel: Zdeňka Stavinohová
• Obsah díla:
Příběh začíná jako vyprávění letce o setkání s Malým princem. Vypravěč (letec) měl jednoho dne nehodu na poušti – na Sahaře. Neměl dostatek vody, a tak se snažil letadlo opravit co nejrychleji. Při opravách k němu ale přišel malý človíček, malý princ. I když malý princ nikdy neodpověděl na letcovy otázky, postupně o sobě človíček prozrazoval velmi zajímavé informace. Letec se dozvěděl, že na Zemi spadl ze své planety, kde má květinu, o kterou se stará a že už nějakou dobu cestuje po planetkách a poznává nové lidi. Letec nakreslil princi obrázek beránka, který si princ pořádně uschoval. Chtěl si ho s sebou vzít na svou planetu. Postupně se spolu skamarádili. Princ letci vyprávěl své zážitky z cest, povídal o různých lidech, které potkal na různých planetkách. Sedmá planeta, kterou navštívil, byla Země. Vyprávěl o tom, co všechno již na Zemi poznal – o hadovi, růžích a hlavně lišce, se kterou se seznámil. S liškou se také skamarádil, protože si ji ochočil. Právě liška mu ukázala, co je přátelství: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ Díky tomu si uvědomil svou lásku k růži, k jediné květině, která je na jeho planetě.
Týden trvalo letci než opravil letadlo a v den, kdy se mu to povedlo, našli s princem studnu s vodou. Ten den mu také Malý princ řekl, že se musí vrátit na svou planetu za svou růží. Byl to přesně rok, co Malý princ spadl na Zem. Malý človíček se domluvil s hadem, že ho v noci uštkne. Letci bylo najednou smutno, protože si uvědomil, jak moc má Malého prince rád. A tak se v noci vydal za Malým princem a za hadem. Viděl, jak Malý princ zemřel. Jeho tělo sice zůstalo na Zemi, ale letec věří, že se princ vrátil na svou malou planetku. A věří, že každý večer, když se letec podívá na hvězdy, uslyší princův smích.
• Antoine de Saint-Exupéry a okolnosti vzniku díla:
Antoine de Saint-Exupéry se narodil roku 1900 a zemřel roku 1944. Byl to francouzský spisovatel a letec. Někdy je považován za filozofa a humanistu. Jeho záliba v letadlech začala již v raném dětství, později se stal profesionálním letcem. Na počátku druhé světové války se přihlásil do armády jako vojenský letec. Po kapitulaci Francie odešel do USA, pak se ale do rodné země vrátil. Často konal pro Francii nebezpečné mise – dělal letecké snímky různých nepřátelských objektů. To se mu stalo i osudným, když se v létě roku 1944 ze své cesty nevrátil, zmizel.
V této knize využil autor svých zkušeností s létáním. Vypravěčem a jedním ze dvou hlavních hrdinů je právě letec. Do této knihy autor promítl velkou část své osobnosti. Když začal psát tuto pohádku, prožíval právě nejtěžší období života – byl v zámoří právě v době, kdy v leteckých bojích ve Francii zemřela většina jeho přátel. Vysnil si tedy postavičku Malého prince a skrz něj vyjadřoval svou nespokojenost s tehdejším světem.
Mezi jeho další významná díla patří Země lidí, Citadela, Noční let nebo Válečný pilot.
• Role knihy v literárně-historickém kontextu:
Kniha je humanistickým příběhem, ke kterému čerpal náměty ze svého vlastního života – převážně ze svého povolání letce. Jeho díla (i Malý princ) jsou prostoupena filozofickými otázkami o přátelství, lásce a smyslu života. V příběhu autor zároveň odkrývá tajemství skutečného života – není to moc, majetek ani sláva. Opravdovými hodnotami v životě člověka je dobrota srdce, láska a přátelství. V knize autor vyzdvihuje dětství jako nejlepší období života, které je bezstarostné, upřímné, hravé. Svět dospělých popisuje jako strohý, bez fantazie a zábavy, zaměřený pouze na majetek a moc.
Objevují se zde také odkazy na soudobé problémy – baobaby (plevelné rostliny na princově planetce) mohou být symbolem rozpínavosti a nenasytnosti lidí. Někteří si je vykládají jako symbol fašismu a jeho rozpínavosti. Saint-Exupéry ukazuje také na různé typy lidí – jejich povahy a priority.
Oblíbenost knihy je až neuvěřitelná! Byla přeložena do více než 180 jazyků a dialektů, prodalo se jí celosvětově cca 80 milionů výtisků a také se stala jednou z 50 nejprodávanějších knih všech dob. Není tedy překvapením, že se dočkala i různých adaptací, mezi které samozřejmě patří ty filmové, můžeme ale nalézt i operní nebo seriálové zpracování. Nejznámější adaptací je pravděpodobně filmový muzikál od skladatele Fredericka Loeweho. Režie se roku 1974 ujal Stanley Donen a v hlavních rolích se představili Steven Warnen a Bob Fosse.
• Charakteristika jedné postavy – Malý princ:
Malý princ je hlavní postavou celé pohádky. Je to „mimozemská“ bytost, která cestuje po planetkách a poznává nové lidi a přátele. Malý človíček je velmi dětský, hodný a zvídavý. Po své cestě „po světě“ si ale uvědomil, že nejlépe je mu doma – na jeho planetce, kde má svou milovanou květinu, o kterou se stará. Je to velmi zvláštní človíček, který nikdy neodpoví na otázku, ale když nějakou sám položí, náléhá, dokud nedostane odpověď. Je velmi překvapený chováním lidí, kteří jakoby zapomněli na své dětství a jsou až příliš racionální. Snaží se je pochopit, ale moc se mu to nedaří, on sám je morálně čistý, je jako malé dítě.
Jeho zjev je také velmi ryzí. Jeho vlasy jsou zlaté (jako dozrávající obilí), je drobné postavy a často se roztomile směje a chichotá. Malý princ je nevinnost sama, nikdy nikomu neublížil a nikdy by to ani neudělal.
• Ukázka:
(mluví liška s Malým princem)
Liška umlkla a dlouho se dívala na malého prince.
„Ochoč si mě, prosím!“ řekla.
„Velmi rád,“ odvětil malý princ, „ale nemám moc času. Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí.“
„Známe jen ty věci, které si ochočíme,“ řekla liška. Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. Chceš-li přítele, ochoč si mě!“
„Co mám dělat?“ zeptal se malý princ.
„Musíš být hodně trpělivý,“ odpověděla liška. „Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž...“
Druhý den přišel malý princ zas.
„Bylo by lépe, kdybys přicházel vždycky ve stejnou hodinu,“ řekla liška. „Přijdeš-li například ve čtyři hodiny odpoledne, již od tří hodin budu šťastná. Čím více čas pokročí, tím budu šťastnější. Ve čtyři hodiny budu už rozechvělá a neklidná; objevím cenu štěstí! Ale budeš-li přicházet v různou dobu, nebudu nikdy vědět, v kterou hodinu vyzdobit své srdce... Je třeba zachovávat řád.“ (…)
Tak si malý princ ochočil lišku. A tu se přiblížila hodina odchodu.
„Ach budu plakat,“ řekla liška.
„To je tvá vina,“ řekl malý princ. „Nepřál jsem ti nic zlého, ale tys chtěla, abych si tě ochočil...“
„Ovšem,“ řekla liška.
„Ale budeš plakat!“ namítl malý princ.
„Budu plakat,“ řekla liška. (…)
A potom dodala: „Jdi se podívat ještě jednou na růže. Pochopíš, že ta tvá je jediná na světě. Přijdeš mi dát sbohem a já ti dám dárek - tajemství.“
Malý princ odběhl podívat se znovu na růže.
„Vy se mé růži nepodobáte, vy ještě nic nejste,“ řekl jim.(...)
„Jste krásné, ale jste prázdné,“ pokračoval. „Není možné pro vás umřít. Pravda, o mé růži by si obyčejný chodec myslel, že se vám podobá. Ale ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval. Protože ji jsem dával pod poklop. Protože ji jsem chránil zástěnou. Protože jí jsem pozabíjel housenky. Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže.“
A vrátil se k lišce.
„Sbohem...,“ řekl.
„Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
„Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
(citace str. 76-79)
• Rozbor ukázky:
stylistická charakteristika: (jsou shodné u ukázky i celé knihy)
◦ slohový postup – vyprávěcí
◦ způsob vyprávění – ich-forma
◦ funkční styl – umělecký
◦ členění textu – text je členěn do kapitol (27), některé z nich jsou dlouhé, některé jsou jen na pár řádků; text samotný je členěn do odstavců běžným způsobem, žádné odchylky
◦ další charakteristiky textu – text je založen na dialogu, z toho logicky vyplývá, že je v textu použito velké množství přímé řeči; užitý jazyk je spisovný
lexikální charakteristika:
◦ konkrétní slova:
• frazeologismus → po očku (se dívat) (ustálené slovní spojení po očku se dívat znamená, že dotyčný se na něco dívá jenom trochu – okrajově; nezírá na danou věc)
◦ konkrétní tvar:
• deminutiva → dárek, očko, prostinké (deminutiva uchovávají v textu lehkou dětinskost, protože jsou to právě děti, kdo využívají zdrobněliny nejčastěji)
syntaktická charakteristika:
◦ větné členění – větné členění je pravidelné, odchylky ve slovosledu se v knize neobjevují
◦ věty a souvětí – souvětí jsou používána zpravidla v delších popisech a to jak v přímé řeči nebo mimo ni; ani tak ale nejsou příliš dlouhá; pro větší spád děje využívá autor i vět jednoduchých
◦ zajímavosti – autor poměrně často využívá trojtečku – neukončenou výpověď a to hlavně v přímé řeči
jazykové prostředky:
◦ metafora (tropy) → pramen nedorozumění (jedná se o metaforu na základě podobnosti místa – pramen je původ nebo zdroj něčeho (např. řeky), z toho vyplývá, že autor chtěl říci, že zdrojem nedorozumění je právě řeč)
◦ epizeuxis (figury) → protože právě ji jsem … Protože ji jsem … Protože ji jsem … Protože jí jsem … Protože právě ji jsem … Protože je to má růže. (epizeuxis v tomto podání budí představu, že to princ ze sebe chrlí, mluví rychle a odůvodňuje růžím (a asi také i sobě) proč je jeho růže jedinečná)
◦ personifikace (tropy) → „Ach budu plakat,“ řekla liška. (Velká část celého textu je v podstatě založena na personifikaci – mluví jak květiny, tak zvířata.)
JM-Neon-Tuč
Poèet pøíspìvkù: 15
Join date: 22. 03. 15
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
JM-Neon-Tuč- Poèet pøíspìvkù : 34
Join date : 22. 03. 15
Re: Antoine de Saint-Exupéry - Malý princ
pro JM-Neon-Tuč Thu Mar 26, 2015 8:18 pm
Antoine de Saint - Exupéry - Malý princ
Antoine de Saint - Exupéry byl francouzský prozaik, publicista a letec. Pocházel z aristokratické rodiny. Studoval ve Švýcarsku a v Paříži. Od mládí se zajímal o letectví. Leteckou způsobilost získal během vojenské služby. Letectví se věnoval celý život. Jako pilot podnikl četné cesty po celém světě. Konal přednášková turné, psal reportáže. Literární a publicistické činnosti se věnoval již od dvacátých let. Za 2. světové války, do které se Antoine de Saint - Exupéry sám přihlásil, zahynul při průzkumném letu, pravděpodobně nad Středozemním mořem nedaleko Korsiky. Antoine de Saint – Exupéry se řadí do meziválečné literatury – na kontinentu probíhá vlna revolucí, uspořádání státu řešil Versailleský mír, rozšiřování fašismu, souboj demokracie a totalitních režimů, Německo sílilo, hospodářská krize, mnoho lidí přišlo o práci.
Saint - Exupéry psal humanistické příběhy, k nimž čerpal náměty ze svých zkušeností pilota a ředitele letišť. Svět viděl pohledem člověka žijícího v blízkosti ohrožení. Jeho příběhy jsou prostoupeny filozofickými úvahami o smyslu lidského života.
Kurýr na jih - 1928, román, který autor napsal v Africe, kde byl v té době ředitelem pouštního civilního letiště.
Noční let - 1931, román čerpá z jeho zkušeností ředitele společnosti Aeroposta Argentina, která dopravovala poštu na první velké jihoamerické letecké lince.
Země lidí - 1939, próza, která je souborem osmi statí a vzpomínek na zavádění prvních poštovních linek mezi Evropou a severní Afrikou, na průzkumné lety přes Saharu, Andy a Atlantský oceán, na havárie i život v poušti.
Válečný pilot - 1942, próza vydává svědectví o hrdinství konkrétních příslušníků letky 2/33.
Citadella - 1948 (posmrtně), nedokončená próza, která měla být filozofickým souhrnem jeho názorů a zkušeností.
Malý princ - 1943, Saint - Exupéry proslul jako autor filozoficko - pohádkové alegorie - pohádky, kterou vypráví pilot ztroskotaného letadla. Je souborem autorových reflexí o nejzávažnějších otázkách přátelství, moudrosti, života a smrti.
Malý princ je filozofická pohádka vydaná v roce 1943, je věnována Léonu Werthovi, když byl ještě dítě. Sám autor knihu také ilustroval. Námětem pro napsání této knihy byly děti (mají větší představivost), 2. Světová válka, ztráta svobody, rodné země, celého světa, letecké boje o Francii. Autor ukazuje nespokojenost nad tehdejší společností a zamýšlí se nad lidskými povahami.
Literární žánr této knihy je epika. Malý princ v knize cestuje ze své malé planetky B 612, která není větší než dům na další planetky až po planetu Zemi, ze které se nakonec vrací domů. Příběh se odehrává pravděpodobně v 20. století.
Hlavním tématem díla je střet dětského světa se světem dospělých. Sutor ve své knize představuje mnoho typů lidských povah a prostřednictvím Malého prince ukazuje nespokojenost nad tehdejší společností. Autor také ukazuje hodnotu přátelství a nutí k zamyšlení nad lidskými povahami.
Kompozice: Dílo je psáno v er formě i Ich formě (vyprávění Malého prince) a je na začátku a na konci psáno chronologicky. Části, kde Malý princ navštěvuje planetky, jsou psány retrospektivně. Kniha je rozdělena do 27 krátkých kapitol, které jsou číslovány římskými číslicemi. V díle se vyskytují nedokončené výpovědi při hovoru Malého prince s letcem. Dílo je autorova fiktivní autobiografie.
Autor používá spisovný jazyk a jednoduchá slova (pro děti), používá také mnoho obrazných pojmenování – tropů a figur, personifikaci (hvězdy se tiše smějí, vítr dlouho spal), přirovnání (klesl pomalu, jako padá strom), metaforu (Stará opuštěná skořápka = princovo mrtvé tělo), hyperbolu (rychlík otřásl domem výhybkáře, nekonečná poušť), epiteton (chvějící se slunce), oxymóron (jste krásné, ale prázdné), zvukomalbu (zanechávaje za sebou lehký kovový šelest) přímou řeč a alegorii. Autor používá řeč přímou, nepřímou i polopřímou, v knize se objevují vnitřní monology (když princ uvažuje o své květině). Autor využívá symboliku – liška = chytrá, růže = krásná, pyšná, baobab = symbol expanzivního a pustošivého zla. Převažují dialogy.
Hlavní postavou je Malý princ, ten bydlí na asteroidu o velikosti domu, kde tráví čas vytrháváním baobabů, aby neproměnily jeho domov v prach. Malý princ opouští domov, aby viděl vesmír, při své cestě navštíví šest dalších planetek, každá obývaná jiným dospělým. Malý princ cestuje na tyto planety za poznáním a je velice udiven vším, co vidí. Malé postavy, světlé vlasy, zvědavý, nikdy neodpoví na otázku, vždy trvá na své otázce, starostlivý, usměvavý, při setkání s pilotem ho žádá, aby mu nakreslil beránka. Druhou hlavní postavou je pilot. Postava pilota představuje také vypravěče (Exupéryho). Pilot ztroskotává se svým letadlem uprostřed pouště v Sahaře, kde potkává Malého prince. Vedlejšími postavami je král – vládne hvězdám a každý ho musí poslouchat, neboť jsou jeho rozkazy rozumné. Když se Malý princ rozhodne odejít, jmenuje ho král svým vyslancem. Domýšlivec – chce být obdivován všemi, ale žije na své planetce sám. Neslyší nic, co není projevem obdivu. Pijan – pije, aby zapomněl, že se stydí, že pije. Bysnysman – je neustále zaneprázdněný počítáním hvězd, o kterých si myslí, že jsou jeho. Přeje si je použít, aby mohl koupit více hvězd. Lampář – žije na planetce, kde se den a noc střídají jednou za minutu. Bylo mu nařízeno rozsvěcet lampu v noci a zhasínat ji ráno. Lampář chtěl zůstat věrný příkazu, a tak to pořád dělá. Zeměpisec – tráví všechen svůj čas tvorbou map, ale nikdy neopouští svůj stůl k dalším objevům. Liška – žádá prince, aby ji ochočil, aby byla pouze jeho.
Literárně historický kontext: Jeho tvorba se řadí do světové prózy 1. poloviny 20. století (meziválečné literatury). 1.sv. válka bezohledně rozmetala všechny zbylé dosavadní jistoty (sociální i ideologické). Po jejím skončení se nově utváří podoba světa. Kromě škod přinesla tato doba také velké sblížení mezi Evropou a Amerikou. Mnohé státy se vydávají po vzoru USA, Anglie a Francie na cestu demokracie, mezi nimi i nově vzniklé Československo. Úsilí o nový životní styl, touha po jistotách, osvobození a nastolení nového řádu vede také v některých zemích k podpoře režimů: (Itálie, Německo) fašistický a (Rusko po revoluci 1917) komunistický.
Poválečná konjunktura bohužel nevyústila ve stabilitu, ale naopak ve vleklou hospodářskou krizi 30.let, kdy se znovu nebezpečně vyhrotí všechny existující problémy. Varovným předobrazem tohoto konfliktu se stala občanská válka ve Španělsku.
Začaly převažovat realistické a často autobiografické prožitky hrůz z válečných bojišť. Autoři se snažili zachytit psychické proměny hrdinů, časté jsou v knihách vlastenecké prvky a sílící nenávist k jakýmkoliv projevům války.
Mezi jeho současníky patří např. Anatole France (alegorický román Ostrov tučňáků), Romain Rolland (román Dobrý voják ještě žije, novela Petr a Lucie) či Henri Barbusse (román Oheň).
• Dílo: Psal humanistické příběhy (romány, prozy). Kurýr na jih, Noční let, Země lidí, Válečný pilot, Citadella, Malý princ
• Literární druh - epika
• Literární žánr – filozofická pohádka
• Čas – pravděpodobně 20. století (vydáno 1943)
• Prostředí – Planeta Země – africká poušť, sedm jiných, malých planetek, které Malý princ navštívil
• Kompozice – 27 na sebe navazujících kapitol, chronologická kompozice (začátek a konec knihy) – ich forma, retrospektivní kompozice (vyprávění Malého prince) – er forma
• Vypravěč – vypravěčem je pilot
• Jazykové prostředky – spisovný jazyk a jednoduchá slova (pro děti), obrazná pojmenování, přirovnání, metafora, hyperbola, epiteton, oxymóron, zvukomalba a alegorii. Symbolika – liška = chytrá, růže = krásná, pyšná, baobab = symbol expanzivního a pustošivého zla.
• Syntaktické prostředky – přímá, nepřímá i polopřímá řeč, vnitřní monology, dialogy
• Styl (slohový postup) – vyprávěcí a úvahový
Antoine de Saint - Exupéry byl francouzský prozaik, publicista a letec. Pocházel z aristokratické rodiny. Studoval ve Švýcarsku a v Paříži. Od mládí se zajímal o letectví. Leteckou způsobilost získal během vojenské služby. Letectví se věnoval celý život. Jako pilot podnikl četné cesty po celém světě. Konal přednášková turné, psal reportáže. Literární a publicistické činnosti se věnoval již od dvacátých let. Za 2. světové války, do které se Antoine de Saint - Exupéry sám přihlásil, zahynul při průzkumném letu, pravděpodobně nad Středozemním mořem nedaleko Korsiky. Antoine de Saint – Exupéry se řadí do meziválečné literatury – na kontinentu probíhá vlna revolucí, uspořádání státu řešil Versailleský mír, rozšiřování fašismu, souboj demokracie a totalitních režimů, Německo sílilo, hospodářská krize, mnoho lidí přišlo o práci.
Saint - Exupéry psal humanistické příběhy, k nimž čerpal náměty ze svých zkušeností pilota a ředitele letišť. Svět viděl pohledem člověka žijícího v blízkosti ohrožení. Jeho příběhy jsou prostoupeny filozofickými úvahami o smyslu lidského života.
Kurýr na jih - 1928, román, který autor napsal v Africe, kde byl v té době ředitelem pouštního civilního letiště.
Noční let - 1931, román čerpá z jeho zkušeností ředitele společnosti Aeroposta Argentina, která dopravovala poštu na první velké jihoamerické letecké lince.
Země lidí - 1939, próza, která je souborem osmi statí a vzpomínek na zavádění prvních poštovních linek mezi Evropou a severní Afrikou, na průzkumné lety přes Saharu, Andy a Atlantský oceán, na havárie i život v poušti.
Válečný pilot - 1942, próza vydává svědectví o hrdinství konkrétních příslušníků letky 2/33.
Citadella - 1948 (posmrtně), nedokončená próza, která měla být filozofickým souhrnem jeho názorů a zkušeností.
Malý princ - 1943, Saint - Exupéry proslul jako autor filozoficko - pohádkové alegorie - pohádky, kterou vypráví pilot ztroskotaného letadla. Je souborem autorových reflexí o nejzávažnějších otázkách přátelství, moudrosti, života a smrti.
Malý princ je filozofická pohádka vydaná v roce 1943, je věnována Léonu Werthovi, když byl ještě dítě. Sám autor knihu také ilustroval. Námětem pro napsání této knihy byly děti (mají větší představivost), 2. Světová válka, ztráta svobody, rodné země, celého světa, letecké boje o Francii. Autor ukazuje nespokojenost nad tehdejší společností a zamýšlí se nad lidskými povahami.
Literární žánr této knihy je epika. Malý princ v knize cestuje ze své malé planetky B 612, která není větší než dům na další planetky až po planetu Zemi, ze které se nakonec vrací domů. Příběh se odehrává pravděpodobně v 20. století.
Hlavním tématem díla je střet dětského světa se světem dospělých. Sutor ve své knize představuje mnoho typů lidských povah a prostřednictvím Malého prince ukazuje nespokojenost nad tehdejší společností. Autor také ukazuje hodnotu přátelství a nutí k zamyšlení nad lidskými povahami.
Kompozice: Dílo je psáno v er formě i Ich formě (vyprávění Malého prince) a je na začátku a na konci psáno chronologicky. Části, kde Malý princ navštěvuje planetky, jsou psány retrospektivně. Kniha je rozdělena do 27 krátkých kapitol, které jsou číslovány římskými číslicemi. V díle se vyskytují nedokončené výpovědi při hovoru Malého prince s letcem. Dílo je autorova fiktivní autobiografie.
Autor používá spisovný jazyk a jednoduchá slova (pro děti), používá také mnoho obrazných pojmenování – tropů a figur, personifikaci (hvězdy se tiše smějí, vítr dlouho spal), přirovnání (klesl pomalu, jako padá strom), metaforu (Stará opuštěná skořápka = princovo mrtvé tělo), hyperbolu (rychlík otřásl domem výhybkáře, nekonečná poušť), epiteton (chvějící se slunce), oxymóron (jste krásné, ale prázdné), zvukomalbu (zanechávaje za sebou lehký kovový šelest) přímou řeč a alegorii. Autor používá řeč přímou, nepřímou i polopřímou, v knize se objevují vnitřní monology (když princ uvažuje o své květině). Autor využívá symboliku – liška = chytrá, růže = krásná, pyšná, baobab = symbol expanzivního a pustošivého zla. Převažují dialogy.
Hlavní postavou je Malý princ, ten bydlí na asteroidu o velikosti domu, kde tráví čas vytrháváním baobabů, aby neproměnily jeho domov v prach. Malý princ opouští domov, aby viděl vesmír, při své cestě navštíví šest dalších planetek, každá obývaná jiným dospělým. Malý princ cestuje na tyto planety za poznáním a je velice udiven vším, co vidí. Malé postavy, světlé vlasy, zvědavý, nikdy neodpoví na otázku, vždy trvá na své otázce, starostlivý, usměvavý, při setkání s pilotem ho žádá, aby mu nakreslil beránka. Druhou hlavní postavou je pilot. Postava pilota představuje také vypravěče (Exupéryho). Pilot ztroskotává se svým letadlem uprostřed pouště v Sahaře, kde potkává Malého prince. Vedlejšími postavami je král – vládne hvězdám a každý ho musí poslouchat, neboť jsou jeho rozkazy rozumné. Když se Malý princ rozhodne odejít, jmenuje ho král svým vyslancem. Domýšlivec – chce být obdivován všemi, ale žije na své planetce sám. Neslyší nic, co není projevem obdivu. Pijan – pije, aby zapomněl, že se stydí, že pije. Bysnysman – je neustále zaneprázdněný počítáním hvězd, o kterých si myslí, že jsou jeho. Přeje si je použít, aby mohl koupit více hvězd. Lampář – žije na planetce, kde se den a noc střídají jednou za minutu. Bylo mu nařízeno rozsvěcet lampu v noci a zhasínat ji ráno. Lampář chtěl zůstat věrný příkazu, a tak to pořád dělá. Zeměpisec – tráví všechen svůj čas tvorbou map, ale nikdy neopouští svůj stůl k dalším objevům. Liška – žádá prince, aby ji ochočil, aby byla pouze jeho.
Literárně historický kontext: Jeho tvorba se řadí do světové prózy 1. poloviny 20. století (meziválečné literatury). 1.sv. válka bezohledně rozmetala všechny zbylé dosavadní jistoty (sociální i ideologické). Po jejím skončení se nově utváří podoba světa. Kromě škod přinesla tato doba také velké sblížení mezi Evropou a Amerikou. Mnohé státy se vydávají po vzoru USA, Anglie a Francie na cestu demokracie, mezi nimi i nově vzniklé Československo. Úsilí o nový životní styl, touha po jistotách, osvobození a nastolení nového řádu vede také v některých zemích k podpoře režimů: (Itálie, Německo) fašistický a (Rusko po revoluci 1917) komunistický.
Poválečná konjunktura bohužel nevyústila ve stabilitu, ale naopak ve vleklou hospodářskou krizi 30.let, kdy se znovu nebezpečně vyhrotí všechny existující problémy. Varovným předobrazem tohoto konfliktu se stala občanská válka ve Španělsku.
Začaly převažovat realistické a často autobiografické prožitky hrůz z válečných bojišť. Autoři se snažili zachytit psychické proměny hrdinů, časté jsou v knihách vlastenecké prvky a sílící nenávist k jakýmkoliv projevům války.
Mezi jeho současníky patří např. Anatole France (alegorický román Ostrov tučňáků), Romain Rolland (román Dobrý voják ještě žije, novela Petr a Lucie) či Henri Barbusse (román Oheň).
• Dílo: Psal humanistické příběhy (romány, prozy). Kurýr na jih, Noční let, Země lidí, Válečný pilot, Citadella, Malý princ
• Literární druh - epika
• Literární žánr – filozofická pohádka
• Čas – pravděpodobně 20. století (vydáno 1943)
• Prostředí – Planeta Země – africká poušť, sedm jiných, malých planetek, které Malý princ navštívil
• Kompozice – 27 na sebe navazujících kapitol, chronologická kompozice (začátek a konec knihy) – ich forma, retrospektivní kompozice (vyprávění Malého prince) – er forma
• Vypravěč – vypravěčem je pilot
• Jazykové prostředky – spisovný jazyk a jednoduchá slova (pro děti), obrazná pojmenování, přirovnání, metafora, hyperbola, epiteton, oxymóron, zvukomalba a alegorii. Symbolika – liška = chytrá, růže = krásná, pyšná, baobab = symbol expanzivního a pustošivého zla.
• Syntaktické prostředky – přímá, nepřímá i polopřímá řeč, vnitřní monology, dialogy
• Styl (slohový postup) – vyprávěcí a úvahový
JM-Neon-Tuč- Poèet pøíspìvkù : 34
Join date : 22. 03. 15
Sexta D GNP :: MATURITA :: Čeština
Strana 1 z 1
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru