Franz Kafka - Proměna

Proměna
Franz Kafka

• autor: Franz Kafka
dílo: Proměna
literární žánr: epika
typ díla: povídka
doba vzniku/1. vydání: 1915
překladatel: Vladimír Kafka

• Obsah díla:
Příběh začíná probuzením hlavního hrdiny – Řehoře Samsy. Toto ráno je pro něj ale jiné než ostatní. Probudil se jako velký, ošklivý brouk. Nejdříve si neuvědomuje absurditu celé situace. Snaží se vstát z postele, dostat do práce a dělat vše jako vždy. Jenže mu to nejde. Jeho práce je ale důležitá pro celou rodinu, z jeho platu totiž všichni žijí. Má velké zpoždění, na které u něj jako u obchodníka není nikdo zvyklý. A proto mu hned začnou rodiče i sestra klepat na dveře a ptají se, co se stalo. Snaží se jim odpovědět, jenže mu najednou nikdo nerozumí. Pak přijde i jeho šéf, který po něm požaduje, aby odemkl dveře. To se nakonec Řehořovi po dlouhé době podaří a všichni ho spatří. Řehořův nadřízený uteče pryč, maminka se zhroutí, stejně tak i otec a sestra. Všichni to těžce nesou – štítí se ho, ale Řehořova sestra na sebe vezme těžkou úlohu se o něj starat. Nosí mu jídlo a uklízí mu v pokoji. Rodiče se se svým synem nechtějí vůbec vidět a postupně i u sestry Markéty začne převažovat odpor vůči němu – přestane mu uklízet v pokoji, nezajímá se, jestli jedl, dokonce mu vystěhuje některý jeho nábytek z pokoje.
Kvůli Řehořově pracovní neschopnosti se rodina rychle dostává do finančních problémů – najednou musí všichni pracovat. Řehoř se stává velikou přítěží – kvůli němu se ani nemohou přestěhovat do menšího bytu, protože jeho přemístění by vyvolalo velký rozruch. Postupně se ostatní členové rodiny Řehořovi odcizují, až pro ně přestává býti Řehořem. Ten vidí, jaké trápení své rodině způsobuje. Přestal tedy jíst i pít. A tak ho po nějaké době našli mrtvého, úplně vysušeného. Nebyli z toho ale vůbec smutní, naopak se jim ulevilo a cítili se volní. Vůbec si neuvědomili, že ztratili syna a bratra, který se pro ně léta obětoval, jenom aby je zajistil. Nakonec finanční krizi překonali a mohli se přestěhovat do jiného bytu.

• Franz Kafka a okolnosti vzniku díla:
Franz Kafka se narodil roku 1883 a zemřel roku 1924. Byl to německy píšící prozaik, žil v Praze a měl židovský původ. Celý život pracoval jako pojišťovací úředník, byl velmi uzavřený do sebe – pravděpodobně kvůli jeho dětství a přísnému otci. Během života měl pouze jediného dobrého přítele a tím byl Max Brod, který také dokončil některá jeho díla (např. Proces) poté, co Franz Kafka zemřel na tuberkulózu. Max Brod mu těsně před smrtí slíbil, že všechny jeho rukopisy zničí. To ale neudělal a nakonec je sám zveřejnil – díky němu se vlastně Franz Kafka stal slavným.
Kafka nebyl spokojen ve svém životě ani práci. Ze zdravotních důvodů byl vegetarián, nejedl sladké a abstinoval. Co se týče jeho spisovatelského směru, je považován za předchůdce existenciální a absurdní literatury. I když on sám většinou se svými díly spokojen nebyl, je dnes velmi ceněným prozaikem 20. století. Mezi jeho další díla patří romány Proces nebo Zámek.
Povídka Proměna je pravděpodobně jeho nejznámější kratší próza. Reprezentuje jeho myšlenkové postupy a to, jak tvořil děj svých děl. Čtenář je vržen přímo do absurdní situace, ale vypravěč zůstává nezaujatým, nevnucuje čtenáři svůj názor.
• Role knihy v literárně historickém kontextu:
Franz Kafka byl ke své práci velmi kritický. S téměř žádným dílem nebyl stoprocentně spokojen. Povídka Proměna je jednou z mála povídek, která vyšla za jeho života, což znamená, že s ní byl alespoň natolik spokojený, že svolil její vydání.
Interpretace díla se liší u každého čtenáře, každý má jiný názor. To je způsobeno tím, že autor nedefinuje podtext celé povídky, a tak záleží na každém, jak na něj zapůsobí. Proto se můžeme setkat s velmi mnoho interpretacemi tohoto díla. Jistý americký profesor jich ve své knize uvedl na 130.
Povídka je rozdělena do 3 částí, v první se rodina vyrovnává s novou situací, v druhé naleznou způsob soužití a ve třetí se vrací pocit odcizení. I tento jev není v knize nijak zaujatě komentován. Tento rys povídky je jedním z „kafkovských prvků“. Dalším z nich je pocit bezvýchodnosti, který se projevuje v postavě Řehoře – až do konce doufá v dobrý konec. Kafkova absurdita je také zřejmá již z první věty – Řehoř se v klidu smířil s novou situací. V knize se objevuje i autorův temný humor. Proto je tato povídka občas považována za jeho nejhumornější dílo a to především využívání kontrastu racionálního myšlení a absurdity.
Povídka se také dočkala filmového zpracování – v roce 1975 byla zfilmována režisérem Janem Němcem. Film ale není příliš známý.

• Charakteristika jedné postavy – Řehoř Samsa:
Řehoř Samsa je hlavní postavou celé povídky. Živí se jako obchodník a vydělává dostatek peněz na to, aby uživil celou svou rodinu. Práce ho sice nebaví, ale peníze potřebuje. Je dochvilný, a proto každého zarazí, že v osudný den zaspal. To mělo svůj důvod – proměnil se totiž v obrovského brouka. Nejdříve bere celou situaci až s „ledovým“ klidem. Poté, co se jeho rodina vyděsí pohledem na něj, se před nimi neukazuje. Pokaždé, když k němu do pokoje přijde sestra Markéta, schová se pod pohovku.
V druhé části se již naučil žít se svou situací a vypadá to, že celá rodina se s tím smířila. Pak se ale začnou navzájem odcizovat. Brouk jim totiž jejich příbuzného vůbec nepřipomíná. Také si myslí, že jim nerozumí. To ale není pravda. Přestože Řehoř nemůže mluvit, rozumí všemu, co ostatní říkají. Proto také slyší, když si o něm povídají. Odcizili se mu, rodiče už ho nepovažují za svého syna a sestra se mu také začala stranit. Rodina se rozhodla, že se musí brouka zbavit, musí se odprostit od své přítěže. Jelikož ale Řehoř všechno slyšel, přestal sám jíst a pít. A tak vlastně „spáchal sebevražu“. Jeho důvodem k tomu bylo ulevit své rodině, pro kterou tak dlouho vydělával peníze. Jeho smrt je nakonec pro všechny úlevou.

• Ukázka:
„Sotva se ocitl uvnitř ve svém pokoji, dveře za ním se s největší rychlostí přibouchly, zástrčka i zámek zapadly. Nenápadný hluk za zády Řehoře tak vylekal, až mu nožičky podklesly. To sestra si tak pospíšila. Vstala už a čekala, pak hbitě přiskočila, Řehoř ani neslyšel, jak se blíží, a "Konečně!" zvolala na rodiče, otáčejíc klíčem v zámku.
"A teď?" zeptal se Řehoř sám sebe a rozhlédl se potmě kolem. Brzy zjistil, že se teď už vůbec nemůže ani hnout. Nedivil se tomu, spiš mu připadalo nepřirozené, že se na těch tenkých nožičkách mohl opravdu až dosud pohybovat. Jinak se cítil poměrně dobře. Bolelo ho sice celé tělo, ale měl pocit, že bolesti budou asi zvolna slábnout a nakonec úplně pominou. Na rodinu vzpomínal s dojetím a láskou. O tom, že musí zmizet, byl přesvědčen pokud možno ještě pevněji než sestra. V tomto stavu prázdného a pokojného rozjímání setrval až do chvíle, kdy na věži odbila třetí hodina ranní. Když všude venku za oknem počalo svítat, byl ještě naživu. Pak mu hlava sama od sebe docela poklesla a z chřípí mu slabě unikl poslední dech.
Když časně ráno přišla posluhovačka – samou vervou a spěchem, přestože ji už často prosili, aby to nedělala, tolik bouchala dveřmi, že jak přišla, nedalo se už v celém bytě klidně spát -, neshledala při své obvyklé krátké návštěvě na Řehořovi nic zvláštního. Myslela, že leží naschvál tak nehnutě a hraje si na uraženého; vždycky si myslela, že je schopen všelijakých nápadů. Protože držela náhodou vruce dlouhý smeták, chtěla jím Řehoře ode dveří polechtat: Když to bylo bez výsledku, rozzlobila se a trochu do Řehoře: šťouchla, a teprve když ho bez veškerého odporu odsunula z místa, zpozorněla. Když pak brzy poznala, jak se věci mají, vyvalila oči, zahvízdla, dlouho však nemeškala, nýbrž prudce otevřela dveře do ložnice a hlasitě zavolala do tmy: "Pojďte se podívat, ono to chcíplo; leží to tam dočista chcíplé!"
(citace str. 102-103)

• Rozbor ukázky:
stylistická charakteristika: (jsou shodné u ukázky i celé knihy)
◦ slohový postup – vyprávěcí / popisný
◦ způsob vyprávění – er-forma
◦ funkční styl – umělecký
◦ členění textu – text je členěn do 3 částí (kapitol), samotný text je členěn do odstavců, ale žádné neobvyklé jevy se v něm nevyskytují
◦ další charakteristiky textu – autor využívá spisovnou češtinu; množství přímé řeči je malé – mnohem častější je řeč nepřímá; popisy se zabývají hlavně pocity postav a jejich postoji
lexikální charakteristika:
◦ konkrétní slova:
• vulgarismus → ono to chcíplo (vulgarismus v přímé řeči pronesené posluhovačkou jasně naznačuje, že posluhovačka je nižšího postavení než rodina; také se nebojí brouka – na rozdíl od jeho vlastní rodiny)
◦ konkrétní tvar:
• přechodník → otáčejíc (tento přechodník je jedním z mála, který se v textu vyskytuje, trochu to ozvláštňuje jinak jednoduchý jazyk)
• deminutivum → nožičky (auto v celé povídce využívá tvar slova nožičky, patrně je účelem naznačit, jak malé a tenké jsou v poměru s jeho velkým a nemotorným tělem)
syntaktická charakteristika:
◦ větné členění – členění do vět je velmi pravidelné, odchylky od větné stavby se v textu vůbec nevyskytují
◦ věty a souvětí – autor využívá jak krátké věty (v přímé řeči), tak i delších souvětí, která jsou ale bez problému srozumitlená
◦ zajímavosti – autor využívá poměrně různorodou interpunkci – často odděluje vložené věty pomlčkami, ne čárkami; často také využívá středníky
jazykové prostředky:
◦ eufemismus (tropy) → z chřípí mu slabě unikl poslední dech (jedná se o jemnější oznámení toho, že brouk zemřel)
◦ hyperbola (tropy) → s největší rychlostí (tento výraz je nadsazeným pojmenováním, i kdyby sestra byla schopna zavřít dveře tou „nejvyšší“ rychlostí, v takové rychlosti by se dveře nejspíš rozpadly)
◦ řečnická otázka (figury) → „A teď?“ (je to řečnická otázka, kterou položil Řehoř, ale odpověď na ni nečekal, ta je totiž zřejmá – už předtím totiž věděl, že si chce ublížit, teď ale po reakci rodiny o tom byl naprosto přesvědčený, neviděl jiné východisko)

Franz Kafka – Proměna
Franz Kafka byl jedním ze stěžejních autorů moderní literatury. Řadíme ho do pražské německé literatury 1. poloviny 20. století. Kafka se narodil v rodině pražského německého obchodníka a měl zvláštní vztah s otcem – otec nerozuměl jeho povaze, Kafka obdivoval jeho sílu, rozhodnost, ale trpěl pocitem nedostatečnosti, viny, ztrátou sebedůvěry. Rodina ho donutila vystudovat práva, po škole pracoval jako úředník v pojišťovně. Byl třikrát zasnouben – z toho dvakrát s berlínskou úřednicí Felice Bauerovou – do manželství se však neodhodlal vstoupit. Umřel v roce 1924 v rakouském léčebném ústavu na tuberkulozu (pohřben je na strašnickém hřbitově v Praze). Kvůli jeho židovskému původu se Kafka izoloval od Německa a patří proto mezi německé autory židovského původu v pražském prostředí. V době totality byl Kafka komunistickým režimem potlačován nejen ve školách, ale i v podvědomí lidí.
Za jeho života vyšly jen některé povídky, posmrtně však byly vydány i jeho další texty – fragmenty románů – Proces (hlavní hrdina Josef K.), Zámek (hl.h. zeměměřič K.), Amerika (nezvěstný); povídky – Ortel, Proměna či Venkovský lékař a dopisy – Dopisy Ottle, Dopisy otci, Dopisy Mileně, Dopisy Felicii. Mnoho jeho rukopisů sám Kafka zničil a ve své závěti žádal svého přítele Maxe Broda, aby jeho texty po smrti spálil – on to však neudělal a naopak je vydal.
Jeho prozy byly ovlivněny expresionismem (prosadil se v německé proze), vybírá si náměty fantastické, katastrofické a pesimistické. Zachycuje lidskou psychiku a citové vztahy. Kafka staví příběhy, v nichž se hrdinové dostávají do absurdních situací, dějí se věci, které úplně odporují logice a nikde se nezdůvodňují. Vše je popisováno velmi detailně do nepatrnějších podrobností, až takový úřednický styl, chladný, věcný. Jeho příběhy se dají chápat jako alegorie, které vyjadřují, jak sám Kafka chápal svět – pesimisticky, v závěru až groteskně. Kafkovi hrdinové po světě bloudí, každé slovo či pohyb je pro ně problém, nejsou schopni se dorozumět s ostatními, trpí pocitem viny. U Kafky je člověk osamělý, je světu naprosto odcizený, žije jednotvárně. Jeho člověk se vzdal všeho, co dělá člověka člověkem, je jen slušný a hodný. Vliv na jeho tvorbu můžeme hledat v Kafkově citlivé osobnosti a křehké psychice.
Proměna je proza (novela, experimentální povídka – kratší vypravování s menším počtem postav s jednoduchým dějem) a jedná se o epické dílo. Dílo se odehrává pravděpodobně na počátku 20. století v bytě Samsových (rodiny s finančními problémy) v Praze.
Námětem a tématem knihy byla přeměna člověka v hmyz a jeho pasivita vůči změně. Základním motivem byla sugestivní fantaskní povídka, kdy se hlavní hrdina, jenž se odcizil sám sobě a smyslu svého života, proměnil v odporného brouka. Podtext knihy autor specificky nedefinuje, každý čtenář ho může vnímat úplně jinak. Mohl by být narážkou na lidskou nevšímavost a chladnost vzájemných vztahů, odcizení, závislosti na penězích a podřizování se svému okolí. Nevíme, čím se hrdina provinil, ale jeho proměna je za trest. Každého napadne jiné vysvětlení – noř. Za to že zaspal do práce? Nebo za to že rezignoval na vlastní pocit uspokojení ze života kvůli svým blízkým?
Kompozice – Povídka je psána chronologicky v er formě (z pohledu Řehoře) tak, jak šly události za sebou kromě Řehořova vzpomínání. A je členěna na odstavce se třemi „kapitolami“.
• Úvod – přeměna Řehoře v brouka
• Zápletka – neodchod do práce a zaspání
• Rozvoj děje – Řehořovo uvědomění si, že je na obtíž
• Peripetie – Řehořova smrt
• Závěr – navrácení rodiny do starých kolejí
Autor používá spisovné formy jazyka bez slangových či hovorových výrazů. Text je dobře srozumitelný i pro dnešního čtenáře, jelikož se zde prakticky nevyskytují archaismy. Jazyk je spíše prostý, metafory a květnaté věty se vyskytují zřídka. Autor se vyjadřuje chladně, stroze a bez emocí. Autorův styl je věcný, až úřednický, strohý, racionální. V povídce je využíván často vnitřní monolog. Občas se vyskytují vzpomínky na minulost a ojediněle se vyskytuje přímá řeč.
Hlavní postavou je Řehoř Samsa – cestující obchodník, který ochotně nosí výplatu domů, kde je přijímána se samozřejmostí. Otec, matka a sestra Markéta nepracují a jejich existence je závislá na Řehořovi. Řehoř si to uvědomuje a nevadí mu to, chce, aby jeho rodina žila pohodlně a nechce jim působit jakékoliv starosti. Je poctivý, pracovitý, zodpovědný, živí rodinu, hodný, bere svoji proměnu jako fakt, necítí se ublížen nebo ukřivděn. Vedlejší postavou je Řehořova sestra Markéta – je jí 17, hudebně nadaná, svého bratra má velice ráda. Jediná z rodiny, která Řehoře lituje a stará se o něj, snaží se před ním překonávat svůj odpor. Kvůli nedostatku financí musí začít pracovat – její charakter se mění – bratrům stav jí začíná být lhostejný a nenávidí ho za to, že je rodině přítěží. Další vedlejší postavou je Řehořův otec – praktický, tvrdý, přísný. Po proměně musel začít pracovat. Vyhýbá se kontaktu se synem, je mu odporný. Řehořova matka – neunese podívat se na syna po proměně. Řehoře lituje, myslí si, že jeho stav je pouze přechodný a čeká až se jí vrátí zpět „jejich starý Řehoř“, při přímé konfrontaci se svým potomkem se však příšerně vyděsí a má z něj hrůzu. Musí si najít zaměstnání a syn se pro ni, stejně jako pro ostatní, stává jen nenáviděným břemenem.
Franze Kafku řadíme do pražské německé literatury 1. poloviny 20. století. Mezi další autory píšící ve stylu pražské německé literatury patří Gustav Meyrink (Golem), Franz Werfel (Čtyřicet dnů, Verdi), Egon Ervin Kirsch (Zuřivý reportér) a Reiner Maria Rilke (Sonety Orfeovi). Franze Kafku řadíme též do experimentálního (moderního) proudu = základem je narušení tradičního pojetí románu, využití složité symboliky a experimentování. Experimentální román patří k uměleckým směrům světové literatury v 1. polovině 19. století. Autoři považují realistický román za uzavřenou kapitolu. Objevuje se proud vědomí = vypsáno vše, co autorovi prolétá hlavou. Často eliminován čas a místo. Uplatňují se prvky absurdity, jde o srovnání vnitřního světa hrdiny s okolím, na které hrdina většinou rezignuje, využívání podtextu (nechává čtenáře si samostatně domýšlet). Mezi ně řadíme například Marcela Prousta (Hledání ztraceného času), Jamese Joyce (Román Odysseus), Williama Faulkera (Divoké palmy, Absolone, Sartoris) či Virginii Woolfovou (K majáku, Orlando, Paní Dolowayová).
• Dílo: romány – Proces (hlavní hrdina Josef K.), Zámek (hl.h. zeměměřič K.), Amerika (nezvěstný); povídky – Ortel, Proměna či Venkovský lékař a dopisy – Dopisy Ottle, Dopisy otci, Dopisy Mileně, Dopisy Felicii
• Literární druh – epika
• Literární žánr – povídka, novela
• Místo děje – byt rodiny Samsových v Praze
• Čas děje – pravděpodobně počátek 20. století
• Kompozice – er forma, není členěn na kapitoly, jen na odstavce. Chronologicky, kromě Řehořova vzpomínání
• Vypravěč – nezaujatý, jen stroze popisuje děj z pohledu Řehoře
• Jazykové prostředky – Jazyk je striktně spisovný, spíše prostý. Častá je nepřímá řeč, přímou používá Kafka jen výjimečně. Styl díla je věcný, text obsahuje minimum metafor, popisů prostředí – soustředí se jen na líčení děje. Strohost podání občas vystřídá expresivity. Typický je způsob podání toho, jak se hrdinové dostávají do absurdních situací – jsou prostě postaveni před hotovou věc. Text také obsahuje skryté komické pasáže
• Syntaktické prostředky – jednoduchá souvětí, věty holé, oznamovací, rozkazovací, zvolací
• Styl (slohový postup) - styl vyprávění jednoduchý, přesto dává čtenáři možnost dokonale se vžít do pocitů hlavního hrdiny.