Viktor Dyk - Krysař

Krysař
Viktor Dyk

• autor: Viktor Dyk
dílo: Krysař
literární žánr: epika
typ díla: novela
doba vzniku/1. vydání: novela dokončena 1911, časopisecky vycházela roku 1911-12 a knižně byla novela vydána roku 1915

• Obsah díla:
V Hammelnu se přemnožily krysy, a tak místní radní povolali krysaře. Ten má tajemnou píšťalu, pomocí které odvádí krysy do řeky. Stačí mu do ní jemně fouknout a krysy ho následují k řece, kde je následně utopí. Nikdy nepískal silně, protože tuší, že by to znamenalo něco špatného. Po příchodu do města potká místní dívku Agnes a zamiluje se do ní. Mají spolu milostný poměr a Agnes se zamiluje do něj. Krysař se ve městě seznámí také s dalšími obyvateli, mezi kterými je i Sepp Jörgen. Jemu se všichni ostatní obyvatelé posmívají, protože je těžkopádný a zpomalený. Většinou mu všechno „dojde“ až další den.
Krysař vykoná svou práci a zbaví město krys, ale radní mu odmítnou zaplatit. Ti své rozhodnutí odůvodňují tím, že krysař nemůže prokázat svou totožnost. Krysař má možnost i moc se městu pomstít, ale rozhodne se ho ušetřit kvůli své lásce Agnes.
Jejich vztah ale naruší Kristián, když Agnes znásilní. Řekne to Krysařovi a poprosí ho, aby odešel. Agnes je velmi nešťastná a nakonec se rozhodne spáchat sebevraždu. Nad Hammelnem je vrch Koppel, o kterém se vypráví různé pověsti. Na něm je propast, která vede do Sedmihradska. Říká se, že je to symbol brány do lepšího světa, v němž není bolest, utrpení, žal ani neštěstí. A tak Agnes skočí.
Když se Krysař dozví o Agnes, rozhodne se městu pomstít za to, že zabilo jeho milovanou. Začne hrát na svou píšťalu, ale ne jemně jako vždy, ale pořádně plným dechem. Nenásledují ho tedy krysy, ale lidé. A tak Krysař odvede celé město do propasti, hodí za nimi píšťalu a skočí za nimi také. Jediný, kdo ve městě zůstane, je zpomalený Sepp Jörgen a nemluvně, které kdosi nechal samotné doma. Jako vždy to Seppovi došlo až o den později, a tak se na Koppel vydává až následující den. Po cestě najde hladové dítě a vezme ho s sebou. Nakonec ale odolá vábení píšťaly a rozhodne se zůstat s malým dítětem a najít mu matku.

• Viktor Dyk a okolnosti vzniku díla:
Viktor Dyk se narodil roku 1877 a zemřel roku 1931. Byl významným českým básníkem, prozaikem, dramatikem, publicistou a politikem. Viktor Dyk se věnoval divadelní a literární kritice, překládal i francouzská a německá díla. Studoval práva, ale svůj život zasvětil žurnalistice a literatuře. V mládí byl ale jedním z představitelů anarchistických buřičů a následně se stal nacionalisticky orientovaným autorem. Redigoval časopis Lumír až do své smrti, přičemž jeho díla vycházela i v Moderní revui, Lidových novinách či Národních listech. Během války byl kvůli své publicistické činnosti vězněn a po vzniku samostatného Československa se velmi aktivně politicky angažoval.
Mezi další díla Viktora Dyka patří i Síla života (1898), Milá sedmi loupežníků (1906), Stud (1900) a Prsty Habakukovy (1925).
Při psaní novely Krysař vycházel ze staré německé pověsti o krysaři, která je datována přibližně do 13. století. Ta vypráví o původu Sasů v Sedmihradsku.
• Role knihy v literárně historickém kontextu:
Viktor Dyk se v povídce inspiroval starou saskou romantickou pověstí, která je datována přibližně do 13. století. Děj se odehrává v německém městě Hammeln (jak dle pověsti tak v Dykově novele). Takto se dávné pověsti dostalo nového zpracování se zahrnutím novodobější myšlenky.
Krysař byl nejdříve vydáván časopisecky roku 1911-1912. Roku 1915 ale vyšel poprvé jako samostatné knižní vydání.
Existuje také mnoho filmových či divadelních adaptací. Například českou adaptací je film Krysař z roku 2003, jehož režisérem byl F. A. Brabec. Mezi „zahraniční“ patří například „loutkový“ Krysař z roku 1985, na kterém spolupracovalo Československo se Západním Německem. Režie se ujal Jiří Bárta. Na prknech divadla byl adaptován roku 1996 jako muzikál, napsal ho Daniel Landa.
Viktor Dyk pro svého Krysaře zvolil romantického hrdinu s životem tuláka. Ten se ale dokáže pomstít celému městu poté, co místní obyvatelé nepochopí jeho snahu o očistu a velikost jeho lásky (hlavně té, kterou cítil k Agnes). Jeho konečné zmizení v propasti je zosobnění lidské touhy po lásce a je to také symbol věčného zklamání. Autor klade větší význam na zradu lásky než na zradu radních kvůli penězům.

• Charakteristika jedné postavy – Krysař:
Krysař je hlavní postavou stejnojmenného díla. Velmi zajímavé je, že nemá jméno, říká se mu prostě dle jeho povolání. Jeho práce je velmi cestovně náročná – chodí po různých městech a vyhání odtamtud krysy. Je tedy světem zkušeným cizincem, je osamělý a často stojí sám proti davu. Přesto je ale silnou osobností. Návštěva Hammeln je ale trochu jiná. Jako vždy, když přijde do nového města, je jeho minulost a život „zahalena tajemstvím“. Místní se ho spíše straní; kromě Agnes, která se do něho zamiluje. Je to poprvé, kdy se někdo stal pro Krysaře takto důležitým. Má pocit, jakoby teprve nyní dostal jeho život smysl. Agnes je láska jeho života.
Krysař je romantickým hrdinou této novely, nenávidí i miluje dle svého, nedbá na místní zvyklosti. Má zvláštní schopnost, rozumí řeči zvířat i ďáblů a andělů. V průběhu novely se jeho ideály střetávají s realitou, přičemž největší konflikt těchto dvou „rovin“ nastane, když zjistí, že je Agnes mrtvá. Jeho ideály se rozplynuly, jeho život opět ztratil smysl. Lásku v jeho srdci vystřídala nenávist, a tak se pomstil.

• Ukázka:
„ XXIII
A krysař zapískal na svou píšťalu.
Nebyl to však tenký, tlumený tón, kterým vábil myši. Zvuk zněl plně a mocně; srdce při něm prudce zabušilo, krok bezděčně se zrychlil a probouzelo se – tiše, oh, tiše! – vše, co dřímalo hluboko v nitru. Ale jak rychle tato píseň šla ze snu v život a z života v smrt! Jaké to tragické a veliké vzepětí! Jak jímavý a nezapomenutelný hlas!
Krysař pískal.
Šílená slyšela zvuk píšťaly. Smích její zchladl na rtech a mizel, a náhle – poslední ozvěna jejího smíchu se ještě vracela – vypukla v pláč. Slzy kanuly jí z očí. Bylo jí, jako by Agnes brala ji za ruku a děla jí: „Pojď!“
Šla za krysařem.
Krysař vyšel na ulici. Mocně a silně zněla jeho píšťala. Kdo ji slyšel, propadl krysařovu svodu. Ustal od své práce a šel. Nedořekl slova a šel. (…)
V dílně Froschově pracovali truhláři. Robili lože a chválili krásu svých milých. Ale píšťala krysařova nedala jim dokončiti práci a hovor. Šli za krysařem. (…)
Míjeli krčmu U žíznivého člověka. Krčmář Röger stál ve dveřích v nízké své čepici, vždycky připraven skloniti se a usmáti. Černá Líza stála za jeho zády, ukazujíc se a skrývajíc, vždy připravena usmívat se a milovat. Píšťala krysařova odvedla Rögera i Černou Lízu, jako bere dravá voda břeh.
Píšťala krysařova probouzela staré sny a staré hoře.
(…)
Píšťala krysařova pudila dále. Zástup šel mlčky za ní. A ve všech těch zašlých srdcích, zubožených duších, zaprášených cestou, zkažených hříchy, ve všech těch srdcích vzbouzela se čistá jakás touha.
(…)
A mezi pestrým zástupem lidí z Hameln, sledujícím krysaře, radostně nějak to zašumělo. Nebylo nikoho, kdo by neporozuměl. Ano, jde se v zemi sedmihradskou. Ano, země sedmihradská čeká. Ano, je možno jinak žíti. A všichni, muži, ženy, děti, opouštěli bláznivý život Hameln v touze, kterou napovídala krysařova píšťala.“
(citace str. 68-69)

• Rozbor ukázky:
stylistická charakteristika: (jsou shodné u ukázky i celé knihy)
◦ slohový postup – vyprávěcí
◦ způsob vyprávění – er-forma
◦ funkční styl – umělecký
◦ členění textu – do kapitol (celkem XXVI)
◦ další charakteristiky textu – autor využívá spisovnou češtinu, vyprávění hojně prokládáno dialogy, autor často využívá krátké tázací věty (větší spád textu) – tázací věty jsou většinou řečnické otázky ; popisy prostředí jsou krátké a strohé
lexikální charakteristika:
◦ konkrétní slova:
• archaismus → hoře (tento výraz se již v současnosti příliš často nepoužívá, dal by se nahradit slovem zármutek nebo žal)
• neologismus → jakás (autor si evidentně zkrátil tvar slova jakási)
◦ konkrétní tvar:
• zastaralé infinitivní koncovky → dokončiti práci, skloniti se, usmáti (tyto koncovky mají za účel zvýšit dojem starého textu, autor se snažil, aby to celé vyznělo ze starší doby – pravděpodobně 13. století, protože do té doby je časována pověst, kterou se inspiroval)
• přechodníky → ukazujíc a skrývajíc (přechodníky mají v textu stejnou funkci jako infinitivní koncovky – přispívají k dojmu, že text je velmi starý)
syntaktická charakteristika:
◦ větné členění – text je členěn do vět, většinou krátkých vět; velmi častý je výskyt nepravidelné větné skladby – nepravidelný slovosled (např.: mezi pestrým zástupem lidí radostně nějak to zašumělo)
◦ věty a souvětí – autor využívá převážně jednoduchých vět, ale v textu se objevují i souvětí; nicméně tato souvětí nejsou moc dlouhá
◦ zajímavosti – autor využívá v přiměřeném množství různou interpunkci (v textu se objevují pomlčky, vykřičníky či otazníky i mimo přímou řeč)
jazykové prostředky:
◦ epiteton zdobný (tropy) → dravá voda (autor využil tohoto epitetonu, aby zdůraznil význam této části souvětí, naznačuje, že odešli rychle a náhle tak, jako bere dravá voda břeh)
◦ onomatopoie (figury) → zašlých srdcích, zubožených duších, zaprášených cestou, zkažených hříchy (autor využil na začátku těchto přídavných jmen písmeno „Z“, které může symbolizovat např. zdeformovaný nebo zničený, a to je vlastně přenesený význam jeho užitých přídavných jmen)
◦ pleonasmus (figury) → slzy kanuly jí z očí (je zcela zřejmé, že když jí kanuly slzy, tak jí tekly z očí; nijak jinak plakat nemohla)

Viktor Dyk – Krysař
Viktor Dyk byl český spisovatel, který žil na přelomu 19. a 20. Století. Viktor Dyk byl příslušníkem generace buřičů – anarchistů. Byl to básník, prozaik a dramatik, kulturní a politický publicista, divadelní a literární kritik, překladatel z francouzštiny a němčiny. Od roku 1907 redigoval časopis Lumír. Od roku 1907 úzce spolupracoval s nově založeným Vinohradským divadlem a v letech 1910 - 14 působil jako redaktor listu státoprávně pokrokové strany Samostatnost.
Jeho první básnické sbírky jsou ovlivněny symbolismem a dekadencí. Ve své tvorbě Dyk často užíval satiru a pravidelný rytmický, ale nemelodický verš. Jeho díla zpravidla obsahují jasnou pointu, využíval paradoxy. Dále jsou jeho díla typické momenty deziluze, rozpory mezi snem a realitou, gesty individuální vzpoury a ironie. Počátek Dykovy literární tvorby je spojen se značnou skepsí, která pramení z potlačení omladinářských bouří v první polovině 90. let. Značná kritika národní nesoudržnosti a cesta k zanícenému vlastenectví. Viktor Dyk byl básník, dramatik i prozaik. Mezi jeho poezie patří například A porta inferi, Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice a Milá sedmi loupežníků. Mezi jeho prozaická díla patří novela Krysař a mezi jeho drama Zmoudření Dona Quijota.
Novela Krysař byla napsaná podle německé pověsti o krysaři ze 13. století. Řadí se mezi literární druh epika. Neobjevuje se tam objektivní historický čas ani žádný náznak časového vymezení děje, a proto se nedá určit, kdy přesně se děj odehrává (nejspíše doba hanzovních měst). Prostředí je v díle stručně popsané jako město Hammeln a jeho okolí. Autor často popisy krajiny spojuje s tím, co postava cítí.
Hlavním tématem je pobyt krysaře v Hamelnu, hanzovním městě, kde má za 100 rýnských zlatých vyhnat krysy z města. Ti nakonec skončí v „ráji“, zemi sedmihradské (o které se ve městě povídají pohádky, imaginární), po tom, co následují krysařovu píšťalu a spadnou do propasti na hoře Koppel. Vedlejším tématem je jeho láska k Agnes (díky které chce ušetřit město od zkázy po tom, co nedostal od městských radních zaplaceno za svůj splněný úkol) a s tím spojený vztah k dlouhému Kristiánovi (jeho sok, milenec Agnes). Dalším vedlejším tématem je osud rybáře Jörgena, který nemůže žít spořádaný život v Hamelnu (obyvatelé se mu smějí). Zde, na konci celého příběhu, se objevuje motiv poutníka, nikoli však za chimérou, nýbrž za zcela konkrétním cílem (pro svou prostoduchost odolává krysařově píšťale, je totiž příliš zakotven ve své realitě a díky tomu se snaží najít kojící ženu pro nemluvě, které zbylo spolu s ním jako jediné z celého města).
Kompozice: Novela je rozdělena na 26 částí. Děj postupuje chronologicky, začíná příchodem Krysaře a končí smrtí a zachráněním dítěte a rybáře. Někdy se objevuje retrospektiva (Krysař vzpomíná na své hezké chvíle s Agnes). Dílo je psáno v er formě, spisovnou češtinou.
- Expozice – Krysařův příchod do hanzovního města Hammeln, jeho seznámení s městem a dívkou Agnes
- Kolize – vyhnání krys, nezaplacení krysaři, chce si s městem vyrovnat pčty, ale rozhodl se jej ušetřit kvůli lásce k Agnes
- Krize – Agnes řeší své problémy sebevraždou
- Závěr – Krysař se rozhodne Agnes následovat, při tom hraje na svou píšťalu a strhává tak do svého průvodu všechny obyvatele města (kromě Seppa a nemluvněte). Krysař a jeho následovatelé končí v propasti. Po této události nachází Jörgen opuštěné dítě a začne mu hledat matku, která mu dá pít.
Jedinými cizojazyčnými slovy jsou jména. Bohatá slovní zásoba, ovšem v krátkých souvětích. Často se v textu vyskytují pouze jednoduché věty. Krátkost, úsečnost = napětí. Jsou tam použity řečnické otázky, personifikace. Styl je vyprávěcí, střídavě s popisným, vyskytují se i znaky charakterizačního a úvahového stylu (vnitřní monolog). Přímá řeč se vyskytuje málo. Autor využil také nepřímého pojmenování (personifikace) a řečnických otázek.
Novela Krysař je ovlivněna symbolismem (píšťala, krysy), dekadencí a novoromantismem.
Symbolem v knize Sepp Jörgen, naprosto kladná postava, která nikomu neubližuje, a proto si zaslouží být zachráněn. Je to mladý muž, rybář, který si vše uvědomuje až o den později. Dalším symbolem v knize je zachráněné dítě, které symbolizuje naději a záchranu. Stane se pro rybáře záchranou, protože překřičí píšťalu. Je to naděje, že se do Hammeln jednou vrátí dobří lidé.
Postavy jsou jednoznačně formované, vykreslení psychologické motivace a jednání postav je strohé. Hlavní postavou je Krysař. Je to nespoutaný tulák, je moudrý, zkušený a rozumný. Je také osamocený, protože je všude považován za cizince. Další hlavní postavou je Agnes. Dívka, která má za snoubence Kristiána, ale zamiluje se do Krysaře, a protože čeká s Kristiánem dítě. Řeší problém sebevraždou. Agnes je naivní a působí nevinně. Dlouhý Kristián je maloměšťek, kterého zajímá hlavně majetek. Konšelé Strumm a Frosch jsou chamtiví, podlí a neschopni dodržet slib.
Generace buřičů = anarchistů se snažila o překonání individualismu, snažili se o sblížení literatury se životem. Spojoval je časopis Nový kult (zakladatelem byl Neumann). Ovlivnil je anarchismus – snaha o rozbití měšťáckého světa, úsilí o neomezenou svobodu, odmítnutí autority státu; antimilitarismus – odmítnutí války; civilismus – oslava moderní techniky a civilizace; vitalismus – oslava života, radost z obyčejných věcí. Spojoval je odpor ke společnosti, který vedl k bohémskému způsobu života a tuláctví.
Mezi jeho současníky patřil například Fráňa Šrámek (sbírky Života bído, přec tě mám rád, Modrý a rudý, Splav; Stříbrný vítr, Měsíc nad řekou), Petr Bezruč (sb. Slezské písně); František Gellner (sb. Po nás ať přijde potopa, Radosti života, Nové verše), Stanislav Kostka Neumann (sb. Jsem apoštol nového žití, Kniha lesů, vod a strání, Nové zpěvy, Rudé zpěvy, Bezedný rok, Zamořená léta).
Roku 1996 vznikl český muzikál Krysař napsaný Danielem Landou. Krysař byl zfilmován poprvé roku 1933, poté roku 1985 a naposledy roku 2003.
• Dílo: Poezie – sbírky Síla života, Marnosti, Satiry a sarkasmy; balada Milá sedmi loupežníků; sb. Pohádky z naší vesnice; válečná tetralogie Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední; próza Krysař, Prosinec; drama Zmoudření Dona Quijota
• Literární druh - epika
• Literární žánr – novela (odehrává se v krátkém časovém úseku)
• Čas - Neobjevuje se objektivní historický čas
• Prostředí – město Hammeln
• Kompozice - 26 částí, děj chronologický
• Vypravěč - vševědoucí
• Jazykové prostředky – spisovná čeština, přechodníky, personifikace, protiklady (občané x Sepp)
• Syntaktické prostředky - Retrospektiva, er forma, důraz na dialog (dramatičnost), řečnické otázky, opakování vět,
• Styl (slohový postup) – vyprávěcí, střídavě s popisným, vyskytují se i znaky charakterizačního a úvahového stylu (vnitřní monolog)
• Vliv – symbolismus (Píšťala = moc; krysař = tuláctví, svoboda; novorozenec = naděje; hora – symbol rozhraní mezi životem a smrtí); dekadence; romantismus – romantický hrdina = vyděděnec, který stojí na okraji společnosti, když pozná lásku