Molière - Lakomec

Molière
Lakomec

• autor: Molière
dílo: Lakomec
literární žánr: drama
typ díla: komedie
doba vzniku/1.vydání: 1668

• Obsah díla:
Děj knihy se odehrává v polovině 17. století ve Francii, v Paříži. Hlavní postavou celého příběhu je Harpagon a jeho děti – syn Kleant a dcera Eliška. Harpagon má rád jen své peníze a nic jiného ho nezajímá. Má je dokonce radši než svoje vlastní děti. Zápletka se objevuje, když se Kleant zamiluje do Mariany a chce si ji vzít, i když je chudá. Je mu jasné, že svatbu otec podporovat nebude. Nečekaně ale zjistí, že Marianu si chce vzít sám Harpagon. Svého syna pak chce oženit se starší bohatou vdovou. Eliška se zasnoubí s Valérem, který je Harpagonovým správcem, ale otci to zatají.
Oba sourozenci se snaží otci vzbouřit. Kleant se rozhodne, že peníze na svatbu s Marianou získá jinde, že otce nepotřebuje. A tak si půjčí určitý obnos od místního lichváře, ze kterého se „vyklube“ jeho vlastní otec, který si takto vydělával.
Harpagon uspořádal skromnou zásnubní hostinu, ale chvíli předtím mu Kleantův sluha ukradne peníze. Harpagon málem zešílí. Podezírá hlavně Valéra, který si ale myslí, že je trestán kvůli lásce k Elišce. Následně se otec dozvídá o pravdivém vztahu mezi Eliškou a Valérem. Rozhodne se, že ale Elišku provdá za bohatého Anselma.
Nastává kritická chvíle, kdy Kleant drží otcovy peníze a vydírá ho. Vrátí mu je jen pokud si bude on moci vzít Marianu a Eliška Valéra. Otec s vidinou peněz souhlasí. Konečný obrat ale nastane, když Valér přizná svůj původ ve šlechtickém rodu - přiznal, že je syn hraběte Tomáše d'Alburciho, který již zemřel. Ihned nato v něm Mariana pozná svého bratra. Nakonec bohatý Anselm prozradí, že on je hrabě Tomáš d'Alburci. Harpagon nakonec nic nenamítá proti svatbám svých dětí s dětmi bohatého hraběte. Dostal od Kleanta své peníze a jako „bonus“ i to, že svatební výlohy zaplatil Anselm.

• Molière a okolnosti vzniku díla:
Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, se narodil 15. ledna 1622 a zemřel 17. února 1673. Jean-Baptiste Poquelin byl francouzský herec, spisovatel a dramatik z období klasicismu.
Molière je jeden z nejslavnějších dramatiků období francouzského i světového klasicismu. Poquelin sice vystudoval práva, ale chtěl se živit jako herec, a tak začal používat jiné jméno a stal se hercem kočovné společnosti. Než se proslavil, musel čelit intrikám ze stran lidí, které pravdivě popisoval ve svých dílech. Již jako slavný spisovatel začal účinkovat také na královském dvoře. Zde se často dostal do spolupráce se svými slavnými kolegy, například s Jeanem Baptistem Lullym (hudební skladatel). Molière zemřel po čtvrté repríze své hry Zdravý nemocný, kde hrál hlavní roli.

• Role knihy v literárně-historickém kontextu:
V době kdy Molière napsal Lakomce byl již pozitivně přijímán u dvora i veřejnosti. I přes to bylo toto dílo přijato převážně negativně. Prvním náznakem neúspěchu byla premiéra, kdy se z diváků nikdo nesmál, a tak se Lakomec přestal hrát.
Jako inspirace Molièrovi posloužila Plautova Komedie o hrnci. Základní rozdíl mezi nimi však spočívá v pojetí celého příběhu - Plautus se více soustředil na rozvoj děje, Molière na propracovanější charakteristiky postav.
Molière využíval hlavně nižších literárních žánrů – všechny druhy veselohry, od frašky po veselohru zápletkovou a charakterovou s velkým smyslem pro aktuálnost. Náměty k příběhům čerpal z antiky, italského a španělského divadla a naplňoval je zajímavým obsahem současnosti. Jeho díla byla v tehdejší době velmi odvážná hlavně v oblastech kritiky soudobé společnosti. Molière v satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, šlechtu a samozřejmě církev. Také často kritizované lidské chyby a jejich společenský dosah kombinoval se zdravým rozumem a přirozenou lidskou morálkou.
Dílo z pohledu dnešního světa je stále poměrně aktuální. Témata jako je korupce, hamižnost, úplatky; celkově vzato, když jde o peníze, člověk nezná hranic.
Jak tomu již bývá, velká díla se zpravidla dočkaly i filmových zpracování. Ani toto dílo není výjimkou. Kniha má celkem tři filmové adaptace. Velmi populární je například verze z roku 1980, kterou režíroval a zároveň v ní hrál Louis de Funès. Lakomec byl zinscenován i Českou televizí a to v roce 2002 (v hlavních rolích například Jiřina Bohdalová, Viktor Preiss a další). Na divadelních prknech se tato hra objevuje samozřejmě zcela pravidelně ve více divadlech.

• Charakteristika jedné postavy – Harpagon:
Harpagon je ústřední postavou celého příběhu a název celé knihy je právě parafrází na jeho charater. Harpagon neboli Lakomec je starší muž, kterému jde v každém případě pouze o peníze. Bez nich by jeho život neměl smysl, upřednostňuje je dokonce i před svou rodinou. Jeho kompletní pomatenost z obnosů, které pečlivě zakopává na zahradě, se projevuje také tím, že k penězům promlouvá. Když se mu stalo, že jeho peníze byly odcizeny, málem z toho zešílel.
Harpagon je důkazem toho, že příliš mnoho peněz může mít velmi negativní vliv na charakter člověka, který se poté už nechová ani jako člověk. Jeho bezcitnost k vlastním dětem jen kvůli penězům je až zarážející.

• Ukázka:
KLEANT: Už se, tatínku, netrap a nikoho neobviňuj. Zjistil jsem, jak to s těmi penězi je, a jdu ti říct, že je dostaneš zpátky, když dovolíš, abych si vzal Marianu.
HARPAGON: Kde jsou?
KLEANT: Neboj se. V bezpečí, a já za ně ručím a všecko závisí jen na mě. Stačí, když se rozhodneš: buď mi dáš Marianu, nebo o tu pokladničku přijdeš.
HARPAGON: A nikdo z ní nic nevzal?
KLEANT: Ani vindru. Tak si vyber: řekni, ano, vemte se, jako to řekla její matka a nechává na ní, koho z nás dvou si vybere.
MARIANA: Aly vy ještě nevíte, že už nestačí jen souhlas maminčin, ale že mi nebesa vrátila nejen bratra, ale i tatínka! A toho taky musíte požádat o mou ruku.
ANSELM: A nevrátila vám ho proto, milé děti, aby vám v lásce bránil. Vy, pane Harpagone, jistě chápete, že mládí dává přednost synovi před otcem. Nu, jaképak dlouhé řeči? Řekněte jako já, že s oběma svatbami souhlasíte, a hotovo.
HARPAGON: Hotovo, hotovo! Nejdřív chci vidět svou kasičku.
KLEANT: Uvidíš, uvidíš. Ani škrábek na ní není a nic v ní nechybí.
HARPAGON: Ale věno svým dětem dát nemůžu.
ANSELM: Ale co, s tím si nedělejte starosti, dostanou je ode mě.
HARPAGON: A zavážete se, že zaplatíte výlohy za obě svatby?
ANSELM: Ale ano! Stačí vám to?
HARPAGON: Stačí, ale musíte mi dát na svatbu ušít nové šaty.

ANSELM: Dám, dám. Platí. Ale teď už se radujme ze štěstí, kterého nám dnešní den nadělil vrchovatě.
(MOLIÈRE. Lakomec. str. 77-78)

• Rozbor ukázky:
zajímavé literární jevy:
◦ stylistické – er-forma (vyprávění z pohledu 3. osoby nabízí čtenáři jedinečnou možnost pozorovat děj z neovlivněné „strany“, čtenář má větší volnost na vytvoření vlastního názoru na jednotlivé postavy)
◦ lexikální – deminutivum → tatíček (v textu má tato zdrobnělina funkci lehce zvláštní; čtenář by očekával, že po milém zacházení syna Kleanta s otcem Harpagonem, kterého nazývá tatíčkem, bude otec alespoň tochu méně zaměřený jenom na peníze, což se ale nestalo; trochu to naznačuje, do jaké míry byly pro Harpagona peníze přednější než vlastní děti; na druhou stranu také Kleant nemusel mít svého otce natolik v lásce, aby ho oslovoval zdrobnělinou)
◦ lexikální – archaismus → vindra (vindra pro označení množství peněz se v soudobé mluvě používá velmi málo; v textu je naprosto jasný záměr vyjádření malého množství; nejednalo by se o archaismus, pokud by se považovalo slovní spojení „ani vindru“ za ustálené, což mi ale nepřipadá moc pravděpodobné)
◦ syntaktické – věty a souvětí (autor velmi často a velmi vhodně používá krátké věty; jelikož se jedná o dramatické dílo, je jasné, že krátké, úsečné věty dodávají příběhu na spádu a zajímavosti; naopak zas v kontrastu někdy používá souvětí dlouhé i přes několik řádků)
◦ jazykové prostředky – řečnická otázka (figury) → Nu, jaképak dlouhé řeči? (použití v textu jasně naznačuje, že Anselm již nechtěl otálet se svatbami, aby si to náhodou Harpagon nerozmyslel. Jeho náklonost si ale získal penězi.)
◦ stylistické – postup vyprávěcí (jelikož se jedná o příběh, logický slohový postup bylo vyprávění; autor se bez velkých výjimek vyhýbá jiným slohovým postupům, pravděpodobně čistě z jednoduchého důvodu – popisné vložky ubírají ději na spádu a švihu a jelikož se celý příběh vešel do 80 stran, není na popisy zkrátka „místo“)
◦ jazykové prostředky – anafora (figury) → dám, dám (opět autor využívá prostředků, které zdůrazňují určité části textu; použitím anafory docílil toho, že naznačil, jak moc otec miluje peníze a že vlastně nic jiného mu není dražší a že udělá vše, jen aby je dostal zpátky)
◦ stylistické – členění textu (celý text je tvořen dialogy; zajímavostí je, že některé dialogy jsou složené například ze 2 nebo 3 vět a dialog tedy ubíhá velmi rychle; oproti tomu se například vyskytují monology, které jsou i přes více než jednu stranu dlouhé – mám tím na mysli hlavně Harpagonův monolog, když zjistil, že mu někdo ukradl peníze)