Nezval- Edison

Edison
Nezval
Kniha
Literární útvar: poezie
Literární druh: lyricko-epická, poetistické, reflexní
Žánr: báseň
První vydání: 1928, součástí sbírky Básně noci
Zajímavosti: Vzniká v Nezvalově poetistickém období, jedná se o pásmo (dlouhá polytematická báseň založena na asociační metodě, střídá se tam hodně témat)
O autorovi: (1900-1958)
Vystřídal spoustu směrů, rychle se pro něco nadchnul, plas na nejrůznější témata, psal různé žánry (gazel, sonet). Člen uměleckého spolku Devětsil (založen 1920, volné sdružení umělců- výtvarníci, básníci, dramatici, literáti, v Praze i v Brně, program spolku se měnil podle toho, co bylo populární, svoboda-autoři si mohli psát, co chtěli, Vančura, Seifert, Taige, Toyen, Štýrský, Werich, Voskovec).
1.) Období poetismu
Most- první sbírka básní, polytematická
Podivuhodný kouzelník- o Nezvalovi a jeho proměnách a životě
Pantomima- hravost, experimentální, exotická témata, kaligramy
Eseje: Falešný mariáš, Abeceda
Básně na pohlednici, Menší růžová zahrada, Básně na hroby- hra se slovy, s rýmem, asociální
Básně noci- Akrobat, Signál času, Edison
Milenci v kiosku, Papoušek na motocyklu- drama
Manifest poetismu- teoretické dílo
2.) Období surrealismu
Zakládá surrealistickou skupinu po vzoru A. Bretona, organizuje společenský život v ČSR
Základ surrealismu- vypnout korekci vědomí a dostat se za realitu, náhoda, sny
Hra v kostky- sbírka, založeno na náhodě
Kronika z konce tisíciletí- román
Skleněný havelok
Zpáteční lístek
Pět prstů
Žena v množném čísle
Praha s prsty deště
Absolutní hrobař- vypnout vědomí, automatický text, proud myšlenek, subjektivní, pesimistické
52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (forma Villonské balady)
100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida- sonety
70 básní z podsvětí na rozloučenou se stínem vščného studenta roberta davida
3.) 30. Léta, fašismus, obrození národa
Téma je protifašistické, známé osobnosti z historie, motiv vlasti
Pražský chodec
Matka naděje
Óda na návrat Karly Hynka Máchy
Manon Lescot- drama ve verších
4.) Nadšení a euforie po válce- mír
Od 50.let je oficiální básník, je ve straně
Velký orloj
Zpěv míru
Křídla
Města a chrpy
5.) Období z konce života
Ještě dnes zapadá slunce nad Atlatidou- drama
Jako vejce vejci- drama
Moderní básnické směry- teoretická práce
Z mého života- kniha vzpomínek
Dobový kontext:
(směry, vymezení doby, současníci, propojení s jinými autory)
Poetismus
Literární směr, který vznikl v ČSR a nerozšířil se za její území, dadaismus v čechách. Píší se převážně básně (kaligramy). Optimistický pohled na svět, cílem je ukázat, že se nedá na svět dívat jen tragicky (období meziválečné, krize). Téma lásky, veselí, užívat si, hravost, odlehčení, poutě, cirkusy, hudba (jazz), kino (černobílé filmy). Využívá asociační metody. Hraje si s tématem, gramatikou, jazykem. Osvobozené divadlo Wericha a Voskovce.
Jazyk:
Personifikace (neživým věcem jsou přiděleny vlastnosti živých osob), anafory (opakování slov na začátku veršů), metafory, přirovnání, metonymie, figury- zvukomalba. Báseň je zbavena interpunkce, její vyznění je nakonec optimistické. Bohatá slovní zásoba, spisovný knižní jazyk. Symboly- Edison- pokrok techniky. Aliterace- opakování stejných hlásek na začátku slova, Anafora- opakování stejných slov na začátku verše, enumerace- výčet, asociace- vznik představy na základě jiné, protiklady- zvlášť zřetelné v refrénu. Oslovení- často oslovení neživých předmětů, které jsou personifikovány, dodávají zvláště závěrečným vetšům vznosný charakter. Anaforické spojování veršů- jeden obraz vyvolává druhý. Polarita motivů, refrénu. Setkání s básníkovým já a my.
Autorský postoj:
ich forma- lyrický subjekt

Obsah, téma, motivy, náměty:
1.Zpěv
Básník se toulá Prahou a cestou přes Vltavu potká hazardního hráče, který se chce zabít. Je to však jen jeho představa, se kterou rozmlouvá. Tato představa ho doprovází až domů, ale doma má pocit, že přišel sám. Básník otevírá noviny, ve kterých se dozvídá o Edisonovi.
2.Zpěv
Zabývá se Edisonem. Jak jako malý roznášel noviny, jak zachránil život malému chlapci, jak se přestěhoval do New Yorku. Autor vzpomíná na sebe jako chlapce a na svého otce.
3.Zpěv
Autor popisuje Edisonovy vynálezy, zejména žárovku. Autor oslavuje pokrok civilizace, techniky, ukazuje na důležitost vynálezů, nejen žárovky, ale také telefonu.
4.Zpěv
Vrchol básně, kdy básník říká, že největší štěstí je štěstí z objevů. Hovoří o tom, jak Edisonovy vynálezy změnily svět. S vynálezem žárovky začal, když dostal od jedné dívky na plese vějíř z bambusu. Bambusové vlákno použil pro svůj pokus.
5.Zpěv
Vracíme se zpět do Prahy, básník, který hledí na rozsvícenou noční Prahu.
Motivy, témata
Hazardní hráč, noční Praha, Edison, žárovka, vynálezy, dětství, sebevražda
Prostředí:
Noční Praha a její okolí, Amerika, pravděpodobně někdy po roce 1879 (vynález žárovky), za života Edisona.
Hlavní myšlenky:
Ústředním tématem je postava a význam Thomase Alvi Edisona. Oslava lidské práce, píle, úsilí, naplňuje lidský život smyslem. Převažuje radost ze života, nese si ale i filozofickou úvahu. Do protikladu jsou postaveny hazardní hráč (sám lyrický subjekt), spoléhá na štěstí, cítí se prázdný a spekuluje o sebevraždě, opakem je vynálezce, který vsadí život a úsilí na práci. Zamýšlí se nad tím, co zbude člověku po jeho smrti, zjišťuje, že jeho dílo. Edisonova postava je zosobnění kladných rysů, které dávají životu potřebné impulsy. Proti tomuto světu je zde protikladem svět hazardních hráčů, kteří jsou nositeli vlastností jako je spekulace a dalších záporů, které vedou k životní prázdnotě. Tyto rozdíly se projevují i v refrénu, kde jsou nejvíce vidět.nejmarkantnější.
Hlavní postavy:
Lyrický subjekt vstupuje do děje svými úvahami, pomýšlí na sebevraždu.
Kompozice:
Báseň má rámcovou podobu, končí tam, kde začíná.
Báseň je postavena na protikladech- básník a sebevrah, světlo-tma, noc-den.
Skládá se ze zpěvů, rým je sdružený, skládá se z 11-12 slabičných veršů, mají tracheickou stopu. Verš je volný, rýmuje se. Užit je rým sdružený, AABB. Verše jsou na sebe vázány asociativně a vyvolávají velké množství představ- pásmo. Má refrén, který se opakuje nebo jeho různé variace.
Chronologické, vzpomínky na dětství.
Od smutku a pesimismu k radosti a optimismu.

Vítězslav Nezval – Edison
Vítězslav Nezval (1900 – 1958) byl básník, prozaik, dramatik, esejista, scénárista, překladatel a autor literatury pro děti. Byl vůdčí osobností českého surrealismu a spoluzakladatelem poetismu. Narodil se na Moravě, jeho tatínek byl venkovský učitel, studoval na gymnáziu v Třebíči. Lákaly ho přednášky F.X.Šaldy v Praze. K jeho nejoblíbenějším přátelům v Praze patřil Karel Teige a Jiří Wolker. Roku 1922 vstoupil do Devětsilu (spolu s Teigem) a postupně se stal iniciátorem českého avantgardního hnutí. Roku 1924 vstoupil do KSČ. Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Nové scéně, Lidových novinách atd. Byl předním představitelem meziválečné avantgardy a po 2. SV psal budovatelskou poezii. V této době není řešena sociální krize, z východu doléhají zprávy o představitelích o sociálně spravedlivé společnosti, vnímají situaci v Rusku, technický pokrok, změna životního stylu, stroje, film, zábava, nové avantgardní směry přicházejí z Evropy (surrealismus, dadaismus, kubofuturismus..), strach z Německa a nástupu Hitlera.
Nezval se vyznačuje bohatou obrazotvorností, imaginativností, různorodostí básnického umění a spontánní lehkostí tvoření. Je typický svou tvůrčí i žánrovou rozmanitostí.
Mezi jeho poetistické sbírky (ty psal ve 20. letech) patří např. Pantomima (1924, je považována za vrchol poetické tvorby, vyznačuje se pestrostí žánrů a výrazným podílem výtvarné složky, stává se manifestem poetismu, odmítá logiku, vědu, racionalitu. Volá po volnosti, imaginaci a fantasii. Součástí např. Papoušek na motocyklu či Abeceda – 1926), Manifesty poetismu – 1928 s K. Teigem, Básně noci – 1930 (do této sbírky zařadil Nezval některé skladby z dvacátých let – Akrobat, Podivuhodný kouzelník (1922, lyrickoepická skladba již začíná Nezvalova tvorba v duchu poetismu) či Edison (1928)). Na Nezvalovo poetistické období měl vliv Rimbaud, Apollinaire a Březinův symbolismus.
V polovině třicátých let se Nezvalova poetika mísí se surrealistickými prvky, prohlubuje se využívání snů a podvědomí, např. Sbohem a šáteček – 1934, Žena v množném čísle – 1936, Praha s prsty deště – 1936 či Absolutní hrobař – 1937. Surrealismus vychází z učení Sigmunda Freuda. Tvoření ze snů – jsou pravdivější než vědomí.
Na mnichovské a válečné události reaguje např. sbírkou Historický obraz – 1939. Píše poezii srozumitelnou, zpěvnou, s pravidelnou normou. Obrací se k národním otázkám. Jeho období poezie domova.
Z poválečných sbírek a jeho budovatelské tvorby - rozsáhlých lyrickoepických skladeb např. poema Stalin – 1949.
Mezi jeho drama řadíme např. Depeše na kolečkách – 1926.

Vítězslav Nezval psal poetické scénické básně pro Osvobozené divadlo. Velkého úspěchu se dočkaly Nezvalovy adaptace klasických předloh např. Milenci z kiosku – 1932.
Jeho inspirací bylo dětství, obraz vesnice i zaujetí velkoměstem, životní pocit radosti, civilizace a obrazotvornost. Velmi ho ovlivnily jeho cesty – zejména do SSSR, ale i do Francie, Itálie a Řecka. Seznámil se zde s mnoha surrealisty (André Breton), pod jejichž vlivem založil skupinu surrealistů (1934), kterou roku 1938 rozpustil. Inspiraci našel též v Appollinairovi (francouzská moderní poezie).
Dílo Edison bylo napsáno během několika dnů (přelom října a listopadu 1927), poprvé byl uveřejněn roku 1928. Stal se součástí Nezvalovy sbírky Básně noci. Je to lyricko-epická poetistická báseň. Jedná se o pásmo (jedna představa se volně váže na druhou technikou volné asociace). Odehrává se v době života Edisona (1847 – 1931) v Praze a Americe.
Hlavním tématem je Edisonův přínos společnosti. Hlavní myšlenkou je úvaha nad smyslem života a na tom, co po lidech zůstane po smrti. Oslava lidské práce a úsilí (naplňuje lidský život smyslem). Tvůrčí život je velmi radostný. Člověk by neměl jen tak sedět doma, ale měl by pracovat, bádat, vynalézat - ideál. Ne všechny vynálezy se však dočkají velkého ohlasu, ne všechny jsou pro lidstvo prospěšné (zbraně). Současný život je velmi rychlý a tuto rychlost ještě umocňují nové a nové vynálezy.
Obsah - V díle vystupuje sám autor. Na začátku tohoto díla se vrací jedné zimní noci domů kolem Vltavy a napadá ho myšlenka sebevraždy. Představa smrti ho však děsí. Při čtení novin ho zaujme článek a podobizna Edisona. Poznává, že existuje radost ze života, práce a úspěchů. Básník také mluví o Edisonově otci, který byl dřevorubec a žil v Kanadě, kde se Edison narodil. Autor dále vzpomíná na svoje mládí. Edison vystřídal mnoho povolání. Pracoval jako průvodčí vlaku, kde zachránil chlapce, potom v továrně na obuv. Často byl ale i bez zaměstnání. Stále však dělal pokusy v laboratoři a zabýval se vědou. Edison pro své pokusy používal bambusové vlákno - hledal vlákno do žárovky. Bambusové vlákno získal z bambusového vějíře, který dostal od jedné ženy na plese. Autor konstatuje, jak Edisonovy vynálezy změnily svět. V poslední části básník dočte článek, jde k oknu a dívá se na setmělou Prahu. Zamýšlí se nad životem. Na jedné straně život a radost, na straně druhé smrt a smutek. Cítí, že získává odvahu žít, chuť tvořit a začít nový a radostnější život.
Kompozice – Z části ich- (mluvčí, asi autor) a z části er-forma. Báseň je bez interpunkce a se skládá z pěti zpěvů – v prvním zpěvu se básník toulá Prahou a cestou na mostě potká hazardního hráče, který se chce zabít (sebevražda – symbol beznaděje, řešení). Je to však jen jeho představa, se kterou rozmlouvá. Tato představa ho doprovází až domů, ale doma má už pocit, že přišel sám, Básník otevírá noviny, ve kterých se dozvídá o Edisonovi. Ve druhém zpěvu se zabývá Edisonem. Jak jako malý roznášel noviny, jak zachránil život malému chlapci, jak se přestěhoval do New Yorku. Autor vzpomíná na sebe jako chlapce a na svého otce. Ve třetím zpěvu popisuje autor Edisonovy vynálezy, zejména žárovku. Autor oslavuje pokrok civilizace, techniky, ukazuje na důležitost vynálezů, nejen žárovky, ale také telefonu. Ve čtvrtém zpěvu nastává vrchol básně, kdy básník říká, že největší štěstí je štěstí z objevů. Hovoří o tom, jak Edisonovy vynálezy změnily svět. S vynálezem žárovky začal, když dostal od jedné dívky na plese vějíř z bambusu. Bambusové vlákno použil pro svůj pokus. V pátém zpěvu se vracíme zpátky do Prahy, básník, který z balkonu hledí na rozsvícenou noční Prahu. Básník se probouzí ze svého snění a uvědomuje si, že mluvil sám se sebou. Loučí se. Báseň má rámcovou podobu – končí tam, kde začala. Každý zpěv začíná stejným veršem „..naše života jsou truchlivé jak pláč..“
Nezval píše spisovným jazykem, používá volný rýmovaný verš. Báseň má pravidelný sdružený (AABB) rým, skládá se ze zpěvů, z 11-12 slabičných veršů, které mají trochejckou stopu. Verše jsou na sebe vázány asociativně a vyvolávají velké množství představ (styl pásma). Silný refrén. Kompozičně od smutku a pesimismu k radosti ze života a optimismu. Lyrický mluvčí se označuje jako např. piják světel nočních bárek na Vltavě..
Personifikace (zosobnění; vločky jak své věnce nijí se chvělo moře světel v dáli), anakolut (další část věty nenavazuje syntakticky správně na část předcházející; kde jsem v pachu novinářské černi tona) perifráze (opis, který vystihuje určitý jev nebo děj pomocí typických znaků; ptáka našich nocí s kterým dlouho bdíme, metlu příšer stínů jíž je zaháníme) aliterace (opakování stejných hlásek na začátku slova), anafory (opakování stejných slov na začátku verše; jako akrobat jenž přešel po lanu, jako matka která porodila dítě, jako rybář který vytáhl plné sítě), enumenace (výčet; Grand Trunk Herald! Velký Věstník ve voze!), metafory (přenesené pojmenování na základě podobnosti), přirovnání (stroje chrlí oheň jako Vesuvy), metonymie, oxymóron (piják světel), figury (zvukomalba; např. Sázíš! Tiskneš! Válka! Srážky! Eroze!), řečnické otázky. Báseň je polytematická a je postavena na protikladech- např. básník x sebevrah. Samotná postava Edisona má vést k asociacím s protikladem. Například u žárovky světlo x tma, den x noc, stín x jas. Nevyskytuje se zde interpunkce.
Hlavní postavou je Nezval sám – píše subjektem lyrického mluvčího (jeho hlas tvoří pozadí veškerého dění, vypráví a komentuje příběhy, osoby přivádí na scénu tak, že je charakterizuje a cituje), druhou postavou je Edison – symbol, zástupce pokroku techniky.
Poetismus se objevuje ve 2. pol. 20. Let. Avantgardní skupina poetistů – střediskem byl Devětsil – zahrnovala přední představitele literatury, divadla, architektury a výtvarného umění. Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl. Pojem poetismus se objevil v roce 1924 – Karel Teige vytvořil stať pod názvem Poetismus – tato stať byla poprvé uveřejněna v brněnském časopisu Host. Roku 1828 vznikl Manifest poetismu – uveřejněn v 9. čísle Revue Devětsil – autoři Karel Teige a Vítězslav Nezval. Poezie citová, poezie štěstí, mizí tragično, nová témata, nové tvůrčí postupy, polytematická báseň. Objevuje se výhradně v Čechách. Projevuje se tu krize konce 20. let - sociální nejistoty, radostný pocit byl vystřídán pocitem tragična.
Surrealismus (nadrealismus) je literární a umělecký směr – spontánně bez rozumové kontroly vypovídá o tom, co se děje v podvědomí člověka. Automatický text – autorovy dojmy, myšlenky, představy. Surrealisté odmítali v umění logiku, chtěli plně osvobodit lidskou fantazii. K surrealismu se hlásil i Tristan Tzara, Paul Eluard, Louis Aragon. Pražská surrealistická skupina rozvíjela svou činnost do roku 1938, kdy se po Nezvalově odchodu rozpadla. Za 2. světové války mladší skupina surrealistů – skupina Ra – vydávali sborníky